Je to regulérní agresivní akt – vyslat přes hranice desetitisíce zoufalých bezbranných lidí. Přesně to dělá teď Turecko, aby si vynutilo podporu pro svoji agresi na jiné frontě, na syrské. 

Zde jednoznačně válčí na cizím území, na území členského státu OSN, státu s legitimní vládou uznávanou mezinárodním společenstvím. Ostatně Česká republika má v Damašku svoji ambasádu a ta poskytuje cenné diplomatické služby západnímu společenství.

Jalová podpora NATO tureckému agresorovi z minulého týdne je politováníhodný úlet. Je to pokračování v cestě slepou uličkou vroubenou neúspěchy – teď je to Afghánistán, před tím Libye a Irák. Řecko se agresorovi brání, ostatně Turecko je jeho historický nepřítel po staletí. Teď půjde o to, jakou bude mít podporu ze strany Evropské unie. K optimismu mnoho důvodů není. Nejpravděpodobnější recept – kvóty na rozmístění uprchlíků vynucené hospodářským vydíráním. Což bude znamenat definitivní konec i zdánlivé evropské jednoty.

Vítězem na Slovensku je zábavný populista

Navazuji na původní komentář ze včerejšího rána, kdy výsledky nebyly ještě definitivní. Vítězem se skutečně stal Igor Matovič, původně vydavatel inzertních novin (vzpomeneme si u nás na Jana Kudláčka, velmi politicky vyhraněného), předák seskupení Obyčejní lidé a Nezávislé osobnosti. Už tahle sázka na obyčejnost a politickou nezávislost charakterizuje jeho hlavní trumf. A opět – přinejmenším vizuální – paralela, také Andrej Babiš tvrdil voličům, že ANO není „jako oni“, a vyhrává dodnes. Jenže Matovič nemá na zádech tu šílenou krosnu se zátěží multimiliardového podniku. Nicméně paralely tady jsou, jen že ten Matovič se zdá být v něčem chytřejší. Tak například před vstupem do politiky přepsal svoje mediální impérium na manželku, kdežto Babiš se k tomu nechal donutit. Výsledek je ovšem stejný.

Slovensko čeká velmi turbulentní budoucnost. Matovič vyhrál, ale se svými 25 procenty a 53 křesly musí do koalice. S kým? Smer je druhý a má 38 poslanců, to znamená, že není zadupaný do země. Uspěly ještě další čtyři strany včetně Kotlebových fašistů. Tandem PS / Spolu neprošel, zbývá tedy SME rodina, SaS a Za ľudí. Parlament má 150 poslanců, k většině je tedy třeba 76 hlasů. Matovič tudíž potřebuje dva koaliční partnery, spíš tři, protože jeho snem je devadesátičlenná ústavní většina. Ústavní většina, ta by se líbila každému spasiteli lidstva. Také náš Babiš se nejednou nechal slyšet, jak by to dělal ještě líp, kdyby se mu packalové nepletli pod nohy.

To ovšem je politika: jakmile má politik – a platí to zřejmě na Slovensku víc než jinde – volné ruce, skončí jako Mečiar nebo Fico v semikriminálním marasmu. Bude Matovič schopen dirigovat politické koncertní těleso složené z různorodých částí? Nebo se jeho silná osobnost stane překážkou, protože se ho ostatní budou bát a on jim poskytne dost munice na výmluvu, že s takovým populistou, oligarchou, exhibicionistou (lze donekonečna doplňovat) nemohou spolupracovat.

Což ostatně je i Babišův případ, ale ten to protivníkům hodně usnadnil tím, že se svého břemene nezbavil a v podobě médií si další přidal.