Trapnost ze Zličína
Místní organizace ODS ve Zličíně vyhodila ze strany Janu Nečasovou, dříve Nagyovou, mimo jiné proto, že neohlásila změnu stavu a změnu jména. Je to prkotina a nestála by za zmínku, kdyby to nebyla prkotina takzvaně symptomatická, o něčem širším vypovídající. Bývalý místopředseda strany Pavel Drobil na to na Facebooku reagoval slovy "my jsme to ale banda sráčů" a že asi nejhorlivější byli ti, co dotyčné lezli nejvíc do prdele.
Ono je to všechno trapné, přirozeně že obrovsky trapný je vyhazov ze strany. Kopání do mrtvoly byť politické je hanebnost. Ale od zličínskch se to dá pochopit, chtěli se proslavit a to se jim na 24 hodin povedlo. Ale trapné je i slovní siláctví pana Drobila. Vždyť kdyby v okolí Petra Nečase nebyli sráči a nelezli paní Nagyové do prdele, nemuselo se to všechno stát. Když Petr Nečas honoroval "dření jako kůň" své milenky třísettisícovými odměnami, psaly o tom noviny, ale sráči kolem Nečase nehnuli prstem. A to byla maličkost, která unikla s politického akvária do médií. No a tak to pokračovalo tak daleko, že to nahrálo dodnes neznámému loutkáři na politicko-policejní puč. Od dob Kubiceho zprávy nedošlo k větší politicky motivované policejní hanebnosti: veřejnosti se nalhalo, že jde o zátah proti mafiánům řídícím českou politiku a ve skutečnosti mafiáni udělali politický převrat.
Zbyl z toho jen puch a trapná gesta a protigesta.
Ono by bylo nejlepší zalézt a mlčet. Zdá se, že ODS je v takovém stavu, že nic jiného než trapnosti neumí.
