Dalibor Dědek odešel z kandidátky Starostů. Nikde není psáno, že by Starostové s Dědkem v čele dosáhli vysněných sedmi procent, nicméně je velmi pravděpodobné, že Starostové bez Dědka nedosáhnou ani na obávaných pět procent, na hranici vstupu do poslanecké sněmovny.

Dalibor Dědek je řazen do třídy miliardářů jako Andrej Babiš. Rozdíl je ovšem v tom, že Dědek se o svůj úspěch zasloužil takřka čítankovým způsobem – v našich poměrech je to odraz Billa Gatese, s tím, že Dědek měl méně snadný start a méně velkorysé prostředí k rozvoji než Gates. Podpora takového člověka byla pro Starosty obzvlášť významná poté, co krachnul projekt Třetí síly, tedy jejich spojení s lidovci. Ten projekt krachnul proto, že se Starostové pokusili vlézt do parlamentu jako Káča v čertově nůši, aby je tam lidovci dostali a oni nic viditelného pro zdar projektu neudělali. Jak to bylo s Dědkem, nevíme, takže máme prostor ke spekulacím: spoléhali na to, že jim Dědek se svým věhlasem a penězi poslouží jako žebříček, po němž vylezou nahoru a Dědek se nebude na nic ptát.

Ono teď bude hodně záležet na Daliboru Dědkovi samotném. Jeho krok je viditelný. Jde o to, jestli záměr vstoupit do politiky byl rozmyšlený a vnitřní a autentický, anebo zdali to byl rozmařilý nápad úspěšného podnikatele, jako že si koupí letadlo a zkusí, jestli ho to bude bavit. Nikdo není povinen být politikem a řídit letadlo nemusí bavit každého. Odstoupení není tudíž žádná ostuda a nikdo nemá právo na pana Dědka dělat dlouhé nosy.

Nicméně, obecně vzato s ohledem na politickou bramboračku, která kolem nás je, by bylo dobré, kdyby se Dalibor Dědek přece jen k věci podstavil jinak než diskrétně. Je to významný a vpravdě úctyhodný muž. Dal Starostům důvěru a pak jim ji odepřel. Bylo by od něho férové, aby své motivy netajil. Spekuluje se o tom, že jde o jeho vztah k Babišovu ANO. Podle těchto spekulací nesdílí jednoznačný odpor ke spolupráci. Dalo by se to pochopit. Ten mediálně oblíbený odpor ke spolupráci vede k tomu, že k 10 až 15 procentům nekompatibilních komunistů přibude 25 až 30 procent nekompatibilních anonistů. To dává dohromady 35 až 45 hlasů pro strany, s nimiž jaksi nikdo slušný nechce spolupracovat. To je díra v lodi tak hrozivá, že si to jaksi nikdo nechce připustit, v zápalu předepsaného hněvu proti oligarchovi.

Rýsuje se vize ANO v koalici s Okamurou a komunisty. Ta může nastat a naskýtá se historická paralela Rapallské smlouvy z roku 1922. Tehdy byli ti oškliví v Evropě Německo poražené ve válce a sovětské Rusko. Nikdo s nimi nechtěl nic mít, takže se spojili a to spojení hodně přispělo k vzestupu Hitlera a k dalším událostem. Z naší nedávné minulosti byla Unie svobody zásadová, nešla do spolupráce se Zemanovými socdem a výsledkem byla opoziční smlouva, s následky dodnes citelnými.

Co to má společného s Dědkem? Možná, že si tyhle konotace uvědomuje, ale měl by se k tomu vyjádřit otevřeně. Už kvůli pročištění vzduchu. Jiný efekt to mít nebude, pohyby ve vrcholných orgánech Starostů jsou mimo rozlišovací schopnost toho, čemu se říká voličská veřejnost.