Nikoli novoroční projev, ale vánoční poselství vyslal prezident Miloš Zeman. Vymezil se v něm proti všem, převážně sympaticky. Vyhlásil konec blbé nálady, tu naordinoval veřejnosti Václav Havel, aby se přičinlivě osvědčil, že je opravdu jiný, zcela jiný než jeho povinně optimističtí předchůdci.

Paradoxní je, že Havel exhiboval s blbou náladou v době, kdy vládla euforie, bolševici se tetelili strachem nevědouce, že jim Havel pomůže s generálním odpustkem, prožívali jsme éru svobody, jakou hned tak nepoznáme. Naopak dnes se na společnost snáší tísnivá deka, cosi jako těsně předválečná atmosféra.

Ovšem to, co jistě vyvolá nejsilnější odezvu, je závěr Zemanovy promluvy, tedy jeho slova, o kterých tuší, že se budou omílat a možná budou zatracena, ale taky možná tesána do kamene. Je to naše země a není a nemůže být pro všechny. Opakoval ještě k tomzu, že utečenecká vlna je řízená invaze, nikoli spontánní jev.

O jednom nebudiž pochybováno: Miloš Zeman se neřídí zásadami politické korektnosti. Právě když tak ostře vyhrotil teze, ukazuje se, že politická korektnost je totalitní prvek, který se jako nějaký virus, jako nějaká morová epidemie zasekl do západního myšlení. Kdo zažil minulý režim, ten to znal – něco jiného se myslelo, něco jiného se říkalo.

V minulém režimu hrozilo – řečeno novým slovníkem – politicky nekorektním mluvčím, že budou existenčně ničeni a v dalším kroku kriminalizováni. V padesátých létech, kdy to byl ten opravdový správný komunismus, šli na šibenici, dnes se to děje třeba v Koreji, v té zemi, kam naši komunisté posílají gratulace.

Takovému Thilo Sarrazinovi šibenice nehrozí, třebaže napsal knihu Německo páchá sebevraždu, ale profesně zničen byl a šikanován je dodnes. To jen na ukázku, jak funguje princip politické korektnosti. Něco jiného si myslet, něco jiného říkat, to je ten princip. Je hnusný, pohrdání hodný, ke zhoubě vedoucí a je třeba ho zásadně a důstojně odmítnout. Naše kultura v širokém slova smyslu, tedy i ve smyslu pořád ještě aktuálního blahobytu, stojí na kritickém myšlení. Toto kritické myšlení předpokládá plnou svobodu zvažovat všechna pro a proti, všechny eventuality. Vylučuje nějaké a priori správné řešení.

No a právě toto je dnes aktuální v souvislosti se Zemanovým výrokem, že tato země je naše, a není tudíž pro všechny.

Já si to myslím taky a v tomto smyslu bych měl Zemanovi tleskat.

Problém je v tom, že nejsem prezident republiky a nemám ústavní povinnost reprezentovat svoji zemi navenek. Kdybych napsal nebo řekl to, co Zeman, pes by po tom neštěkl – proč by taky měl štěkat. Miloš Zeman je hlava státu a jeho slova jsou tudíž vztahována na státní celek. Nejenže není politicky korektní – tomu bych tleskal a kdyby byl komentátorem nebo televizním moderátorem, tleskal bych mu. Je ale prezidentem – a chová se jako monarcha, jemuž stát patří. Tedy, jako monarcha: královna Alžběta je monarcha, ale nikdy by si nic takového co Zeman nedovolila.

Pocity jsou tedy velmi smíšené. Ta doba, proklamovaná jako doba bez blbé nálady, je v tak mega-blbé náladě, že možná i hrozí válka, nebo přinejmenším silné nepokoje a politické přesuny. Politicky nekorektní Zeman prostě řekl to, co si mnoho dalších – i vysoce postavených – lidí myslí. To, že to řekl on, hlava státu malého, ale nikoli bezvýznamného, možná přispěje ke změně postoje. Politická korektnost je choroba, v dané chvíli se dá říci, že smrtelná. Možná že ta Zemanova slova zapůsobí jako nějaké antibiotikum, aspoň u někoho.

Není přece možné, aby toto sebevražedné šílenství pokračovalo bez nejmenšího pokusu o vzdor.