Je to sloveso české, tudíž se časuje brexím, brexíš, brexí atd. Opravdu jsem si to nevymyslel a připlulo to ke mně po vlnách netu. Synonymum je zvorat, zkazit, prošvihnout. V hlášce, kterou jsem dostal, byl příklad: Sorry, ten dnešní oběd jsem komplet zbrexil. Tak si dáme jen rohlíky.

Nevím, jestli to je vskutku virální hláška, anebo jen ojedinělý výron kreativity. Pokud jde o mě, s vyzněním hlášky se plně ztotožňuji. Brexit je totálně zbrexitovaný a dnes, tedy v úterý 29. ledna, budeme čekat na výsledky dalšího kola té trapné tahanice. Ta nemá žádné rozumné vyústění, protože ho mít nemůže. Zřejmě nikdo netušil, že Severní Irsko, nebo tedy britská část provincie Ulster bez tří irských hrabství, bude nepřekonatelná překážka. Buď tu bude hranice, nebo nebude, a ta hranice povede někomu přes kuchyň, když to trochu přeženu.

Je to všechno zbrexené. Je zbytečné se ptát, zdali to zavinil Londýn, nebo Brusel. Zjevně šlo o to, jakou cenu je Londýn ochoten zaplatit za výhody svobodného bezcelního trhu. Norsko za ně zaplatilo norskými fondy a můžeme si o Norsku a o norských fondech myslet cokoli, ale to byla součást ceny. Brusel nebyl ochoten Londýnu takový obchod nabídnout a šel na strategii podvolení. Jenže zase: i to je legitimní postoj a může si ho dovolit jen ten silnější. Což očividně Unie je, a měli to vzít do kalkulace ti, kdo nesmysl zvaný referendum vyvolali.

Je to tedy totálně zbrexené a můžeme jen doufat, že převáží reálné zájmy – nikoli producentů idejí, ale producentů hodnot.

Kdybych měl nastínit svoji optimistickou představu: nesmysl zvaný brexit padne, Británie v Unii zůstane a stane se tahounem reformního proudu. Bude mít dnes jistě mnohem víc spojenců než v době, kdy o referendu rozhodl premiér, který může s Chamberlainem směle soupeřit o titul nejhoršího premiéra v britských dějinách.

Kdo škodí justici

V souvislosti s Mynářovou blamáží se hodně mluví o důvěryhodnosti justice a jistě má pravdu ctihodný pan profesor Zdeněk Jičínský, když konstatuje v Právu, že justici víc než nějaký Mynář škodí Rathův případ. K hanbě ale přispívají i případy další, naposledy aktuální pokračování frašky s Peroutkovým článkem. Žaloba už není na český stát a na Hrad, ale na ministerstvo financí.

Proboha! Jde přece o to, že sebestředný sklerotik Miloš Zeman upletl ze střípků své alkoholem potlačené paměti pomluvu na Ferdinanda Peroutku a veřejně ho prohlásil za autora článku Hitler je gentleman v týdeníku Přítomnost. Takový článek Peroutka nenapsal. Zeman lhal. Je tu tedy žaloba. Co na ni justice? Kdyby soud řekl: prezident je imunní, a tudíž může blábolit cokoli, tečka, žaloba se zamítá, bylo by to v pořádku. Kdyby soud řekl: Peroutka je po smrti, na vnučku se urážka nevztahuje, bylo by to v pořádku. A tak podobně. Ale ministerstvo financí opravdu, ale opravdu nemá se senilním plácáním Miloše Zemana nic společného.

Ale naše justice blbne už čtyři roky kolem téhle kraviny.

Co si má občan myslet? Bohužel, nic moc. Jen to nejhorší. Ale na to jsme zvyklí… jak dlouho? Z dob komunismu? Protektorátu? Bylo to za republiky lepší?

Nechme velké koňově hlavě tyto otázky a vězme, že justice není nic, co by nám stálo pevně za zády.