Petr Fiala si pozval Petra Mlejnka, čerstvě jmenovaného šéfa civilní rozvědky, na pohovor do kruhu vlády. Pokud se o věc minimálně zajímáte, asi víte, že Mlejnek přišel, pohovořil, odešel a obyvatelstvu oznámeno, že je všechno v pořádku, Mlejnek vše uspokojivě vysvětlil a dokonce doložil, že významně přispěl k posunu v kauze Dozimetr. V národě zavládla radost a na Staroměstském náměstí v Praze se roztančily první radostné páry, jenže vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová do toho hodila vidle řkouc, že o ničem neví. Byli ale jiní kteří věděli a vyslepičili to do novin a v nich tedy stojí, že Petr Mlejnek přemluvil nejmenovaného svědka, aby šel na policii. Může tedy pokračovat ve vedení rozvědky a zatímco bude pokračovat, jeho podřízení mu budou sepisovat bezpečnostní prověrku.

Zatím ta pohádka vychází tak, že pětileté dítko by mi řeklo: dědo, nečti mi takovou blbost. Jeden náš důvtipný čtenář ale nabídl jasné a snadno pochopitelné řešení. Petr Mlejnek se vetřel coby agent v utajení pod krytím obchodního agenta do kruhů kolem pana Redla a ve stylu Jamese Bonda vše rozkryl a přispěl k tomu, že chobotnici byl zatnut tipec.

Skvělé řešení! Moje řešení příběhu je vedle této třpytivé stavby šedé a nezajímavé:

Petru Fialovi už je všechno jedno a nezáleží mu na tom, jestli mu někdo věří. Aspoň to tak zvenčí vypadá.