Roušky v místnostech, kde se má sejít sto a více lidí, to je studená sprcha uprostřed prázdnin. Můžeme si to tom vyprávět co libo, že je to neadekvátní a pozdě nebo brzo a moc nebo málo, každopádně je to známka toho, že nejsme z bláta venku. 

Celosvětově epidemie sílí, Rakousko roušky zavádí taky, mnohé země uvažují o změně korona-semaforu. Zavedla se nová buzerace na letištích, rozestupy při odbavování: když si vybavím, co se děje například na letišti v londýnském Heathrow, lebedím si, že sedím doma na zadku: tam jestli zavedou rozestupy, konec fronty bude někde na Oxford circus Amorkovi pod zadkem.

Je zjevné, že je to důsledek rozvolnění. Můžeme mluvit o štěstí, že nemoc má slabší průběh, přinejmenším u nás: při aktuálním počtu opravdu těžkých případů by se bez předběžné publicity zmínka o ní nedostala do zpravodajství, natož pak na pořad jednání vlády. Současná restrikce bude mít dopad hlavně na kulturu a sport, potažmo na pohostinství v nejširším slova smyslu. Opět se vyloupla na povrch idea chytré karantény. 

Je to málo platné: zapomnělo se na to, že rouška je zbytečnost a útok na důstojnost a identitu osobnosti. Už je jasné, že je to nutnost, a říká to i Trump. Takto se musí zapomenout na to, že elektronická evidence a vysoce automatizovaná chytrá karanténa je nejméně bolestná cesta, jak z to šlamastyky ven. S tou poznámkou, že i kdybychom zítra zahodili předsudky a začali to opravdu na vážno budovat, potrvá to několik let.

Což není argument proti tomu: ono to tu za několik let bude pořád, když ne toto, tak něco jiného.