Sněmovna schválila ve třetím čtení půlbilionovou sekyru. Dvě věci jsou zajímavé, sama suma, která se vymyká představám, a fakt, že zapracovány byly jen komunistické pozměňovací návrhy. Komunisté mohou teď před veřejností vystupovat jako ušlechtilí sponsoři zdravotního personálu. Na volebních výsledcích se jim to pravděpodobně neprojeví.

Vzhledem k tomu, že sám předmět debaty se vznesl mimo pozorovací schopnost i pozorného sledovatele, argumenty jaksi unikají. Kalouskův bianco šek tu stojí proti tvrzení Schillerové, že kdyby se realizovaly opoziční pozměňovací návrhy, sekera by byla 750 miliard.

No a co kdyby byla? Vždyť je to jedno.

Vstupujeme do zcela jiné ekonomiky. Dluh půl bilionu se nedá splatit tím, že ušetříme na úřednících a nebudeme proplácet Hnutí Duha. Jakkoli jsem pro úspory v jedné i druhé kauze, výsledek není podstatný. Až dosud peníze hrály roli jakéhosi poměření výkonu, aby bylo možné, že si výrobce kominických štětek bude moci dopřát mrkvový salát: aby tu bylo něco, co nějak posoudí výkon výrobce štětek s pěstitelem salátu. Teď se peníze stávají jakýmsi mazivem udržujícím kolečka v chodu. Na rozdíl od krize v roce 2008 už neslyšíme slogan šetřit, ale slogan nakupovat. Ne výroba, ale spotřeba je ekonomický motor. No a každý motor potřebuje nějakou pumpu.

Ta včera čepovala plnou nádrž.

Plná nádrž, to je relativní pojem. Záleží na stylu jízdy. Někdo ji projede za den, druhý za týden. Proto ministryně Schillerová nevyloučila, že se bude už brzy čerpat.