Je to přirozené běh času a jistě nastane doba, kdy se na „srpen“ nebude vzpomínat vůbec. Skepptik podotkne, že do té doby se najdou další nová hnusná data, takže bude vždy na co vzpomínat s hněvem a trpkostí. Nicméně si troufnu podotknout, že na 21. srpnu 1968 bylo něco pozitivního, třebaže to pozitivum se pro nás projevilo až později a zprostředkovaně. Komunistický režim se do té doby těšil podpoře intelektuální levice Západu. Nešlo zdaleka jenom o komunisty, tedy o přímé placené agenty Moskvy. Režim podporovalo široké spektrum lidí, přičemž o jejich slušnosti netřeba pochybovat. Přinutili se věřit, že existuje recept na řešení politických a sociálních neduhů světa a že Sovětský svaz jde tou správnou cestou, třebaže občas udělá nějakou tu chybu. Arogantní brutalita srpnové invaze zbavila svět iluzí. Od toho okamžiku lidé formátu Pabla Picassa nebo Chaplina prostě nemohli ten režim podporovat. Přišel o intelektuální podporu. Zajímavé je – a historici se tím jednou budou zabývat – intelektuální levice režim podporovala nejvíc v době, kdy vraždil a mučil lidi doslova v milionových sériích. G. B. Shaw se nechal nafilmovat v sovětském koncentračním táboře, kde byl na návštěvě, a jásal nad myšlenkou převýchovy kriminálníků prostřednictvím práce. To napříště nebylo možné.

My to tu odskákali dvaceti lety normalizace. Pak přišel listopad 1989 a komunistům spadl na půl roku hřebínek. Aspoň že tak.