Dalo by se čekat, že si Petr Pavel dá po volebním multimaratonu pauzu a bude si před 9. březnem odfrknout, ale kdepak. Usadil se v Hrzánském paláci, zvažuje policejní zásahy v prezidentské kanceláři, kde chystá i pátrání po štěnicích ve smyslu odposlechového zařízení a přijímá novináře ze zahraničí i tuzemska. Na jiném místě tohoto vydání NP se zmiňuje znalec bruselského prostředí a někdejší tamní zpravodaj Pavel Bouda, že jeho nápadu přijmout Ukrajinu do NATO si všimli v alianční svodce, která jinak zájmem o ČR nepřekypuje. Už se ozývají hlasy, jestli to s tou aktivitou nepřehání a jestli by neměl trochu šlápnout na brzdu.

Není to člověk, který by si nechal foukat do polívky a budeme zvědaví, jak dopadne přetahovaná mezi jím a stále ještě úřadujícím prezidentem Milošem Zemanem o to, kdo bude iniciovat setkání, zda Pavel požádá o přijetí anebo Zeman pošle pozvání.

Těžko ale uniknout i jiným myšlenkám.

Andrej Babiš v kampani tvrdil, že je nezávislý kandidát (ve skutečnosti měl podpisy svých vlastních poslanců, byl tedy podobně jako Jaroslav Bašta klasický stranický kandidát) a o Pavlovi prohlašoval, že je vládní kandidát: úředně vzato byl Pavel kandidát občanský s 80 tisíci podpisy a od jedné části vládní koalice, od SPOLU měl podporu společně s Nerudovou a Fischerem. Nicméně je jasné, na čí straně sympatie a podpora byly a že je zde jasné souznění.

Bude ale trvat navždycky? Je prezident neposeda přesně to, co si Strakova akademie přeje na Hradě mít? Aby to nedopadlo tak, že se tam bude vzpomínat na zlatého Zemana, zalezlého v Lánech a který se jen tu a tam vynořil, aby někoho urazil anebo udělal ostudu, což byla hlavní náplň jeho státnické činnosti. Ale kromě hraběcích rad se vládě do ničeho nepletl. Prezident agilní jako Králíček Duracell může velmi brzy jít vládním činitelům a nejen jim na nervy.