Možná udělal Jan Hamáček chybu, když nominoval na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Má pověst šíbra v pražské organizaci strany, a ta má  pověst tu nejhorší možnou, a je kladen na roveň Karlu Březinovi a tady se o pověsti snad už ani nedá mluvit. 

Nicméně to bylo rozhodnutí předsedy České strany sociálně demokratické. Miloš Zeman využil tuto nominaci k tomu, aby navzdory ústavě posílil svůj politický vliv a Andrej Babiš zbaběle změnil svůj názor a podvolil se Zemanově vůli, aby se přes něho dopachtil k vládní definitivě. K tomu se přidal šéf komunistů Filip a připojil se k Zemanově odporu vůči Pochemu.

Hamáček teď tu stojí s důsledky svého – možná neuváženého – rozhodnutí na osudové křižovatce.

Buď se Babišovi, Zemanovi a Filipovi podvolí a dobere se vládního angažmá, anebo se tomuto triu postaví.

Bohuslav Sobotka zůstane v paměti jako předseda sociální demokracie, jemuž Zeman ukazoval holí, kudy má jít, následoval katastrofální propad ve volbách. Jestli se Jan Hamáček podvolí v tomto případě, nota bene poté, kdy v prvním afektu zmužilosti řekl, že sociální demokracie nemá kam ustoupit, bude to podívaná pro otrlé. Potvrdí Zemanovi mimoústavní autoritu a předsedovi komunistů potvrdí vliv na osazování ministerských křesel, dokonce křesla ministra zahraničí.

Napadlo by toto někoho v roce 1990, kdy jsme věřili, že komunistická diktatura padla?

Vojtěch Filip udělal obrovskou politickou chybu, že se k Zemanově soukromé politické exhibici připojil. Mohl být tím třetím, který se v koutě směje. On se ale neudržel a vpadl do hry. Komunista tlačí Hamáčka, koho má nominovat na ministra zahraničí, jsou sociální demokraté opravdu takoví oušlapkové, aby si nechali toto líbit?

Naprosto nejde o Pocheho, osobu jistě kontroverzní. Tady jde o to, kdo bude v tomhle státě vládnout. Pokud by to měl být Babiš, Zeman, Filip a Okamura v zádech, pak je opravdu čas jít do ulic - a hlavně k volebním urnám, protože tohle jinak než u voleb nemůže skončit.

V této osudové hodině je ta volba pro sociální demokracii v podstatě jednoduchá.
Tak jednoznačnému nátlaku se musí buď mužně postavit a odejít do opozice se vším všudy, nebo se podvolit a nést důsledky se vším všudy. V pozici, v jaké je, ty důsledky mohou skončit pobytem mimo parlament a pokud se na stranu začnou uplatňovat zákony jako na jakýkoli jiný subjekt, tím je myšlen její astronomický dluh, pak vidina zániku není nereálná.

Úsměvný postřeh na konec.
Komu z nás bylo před – dejme tomu – týdnem, dvěma známo jméno Poche?