Prezident Pavel by musel zákon o daních podepsat ve čtvrtek, tedy posledního, aby mohl platit od prvního, tudíž od pátku. Místo toho vzkázal obyvatelstvu po tiskové mluvčí, že možná podepíše, možná zamítne a druhý den podepsal. V pátek pak každý kdo byl v dosahu klávesnice psal, co to všechno mělo znamenat. Že prý chtěl prezident dát najevo, jak je rozezlen, že mu nedali ústavou předepsaných patnáct dní, protože parlament to schválil pozdě a jiní zase, jestli je to dobře nebo špatně a co to bude znamenat pro lidi, jednak pro důchodce, jednak pro dosud ne důchodce, avšak po předčasném důchodu prahnoucí.

Zatím to vypadalo tak, že je vláda loď bláznů, která pluje neví kam bez kormidla a bez plachet a parlament opičinec zablokovaný obstrukcemi a paralelními agendami, například zda povolit manželství homosexuálům a zároveň dát do ústavy, že je manželství svazek muže a ženy, přičemž každý už ví, že žádní muži a žádné ženy nejsou, jelikož pohlaví je společenský konstrukt. Aby to uklidnil, prezident vzkáže ve čtvrtek že ne, aby dal v pátek najevo, že ano.

Máme teď jedinou jistotu: oni mají republiku na hraní.
Někdo by jim měl říct, že lidi koukaj.