Nelžeme si do kapsy, minulý rok byl v souhrnu mizerný (přes nemalé pozitivní momenty) a ten příští nejspíš nebude lepší (pozitivní momenty nelze vyloučit, ba je žádoucí si je přát). K tomu nejhoršímu přičítám deziluzi z poznání, že covidová epidemie je horší svině, než jsme si mysleli, že je to fikaná bestie a že všechny naše kličky na ni mají jen omezený účinek. Žádné opatření na ni neplatí absolutně, je v ní mnoho neznámého a další kolo nás zřejmě čeká.

K pozitivům přičítám kultivovanou výměnu vlády. Kultivovaně se zachovaly obě strany, tedy garnitura Andreje Babiše i sestava Petra Fialy. Agendu mají obě garnitury stejnou, prostředky také – to znamená nic moc. Bude zajímavé pozorovat obrat v rétorice, zvláště pak jak si bude počínat Česká televize, která hřímala na opoziční strunu a bude teď v tónině moll fidlat uklidňující písničky, až se bude valit jedna rána za druhou. K tomu dodejme, že v tomto státě je vše nastaveno tak, že nic nejde. Směšné jsou sliby dokončení dálniční sítě: vetokracie takzvané občanské společnosti to nedovolí. Debatu o taxonomii jaderné energetiky můžeme pozorovat jako fotbalový zápas ve vzdálené zemi. Nebude ani obnova Dukovan, ani dostavba Temelína. Ale nebudou ani soláry a větrníky, protože si nenecháme zničit zbytek krajiny, kterou máme.

Co je pozitivní – Fialova vláda se nebuší do prsou, chová se střízlivě a zvláště pak Petr Fiala se při volbách i při přebírání moci prokázal jako rozumný nekonfliktní člověk. To je v naší politické krajině příjemná nečekaná změna. Právě z jeho klidné síly čerpám aspoň náznak naděje, že by příští rok se mohl odehrávat v duchu rozumu. Samozřejmě až do chvíle, kdy začne cirkus kolem prezidentských voleb. Na ty si chystám lístky hned u manéže, abych na šašky co nejlíp viděl.

S tímto výhledem přeji čtenářům i nečtenářům Neviditelného psa radost, klid, úspěch a hlavně pevné nervy.