Musel by to být přeborník v oboru analýzy mikroagrese, aby v projevu prezidenta Miloše Zemana odhalil nějaký zásadní kontroverzní osten. Jádro jeho proslovu k 28. říjnu se týkalo oceněných. 

Osobně mám velkou radost z ocenění Petra Nováčka, komentátora Českého rozhlasu: v současné době, ovlivněné, řekl bych dokonce zničené aktivistickou žurnalistikou, je Petr Nováček představitelem žurnalistiky, která je na vymření. To je žurnalistika, která popisuje, reflektuje a analyzuje skutečnost, avšak je nestranná a nesnaží se ji ovlivnit. Nováček je žurnalista, nikoli politik. Aktivistická žurnalistika zamořila veřejný prostor a způsobila, že je společnost rozdělená na nesmiřitelné tábory. Žurnalisté Nováčkova typu tu zůstávají jako jakési majáky rozumu v rozbouřených vodách. Obávám se, že vlny aktivismu jsou příliš silné a že majáky budou jeden po druhém hasnout, jak určuje čas, běh života. Zatím majáky jsou a Petr Nováček je jeden z nich. Blahopřeju, Petře.

Zpátky k prezidentově projevu a jím potvrzenému výběru oceněných osobností. Debata bude jistě kolem profesora Romana Prymuly. Ta jeho aféra je nešťastná a neprospěla nikomu. Výměna byla nutná. Nicméně je třeba připomínat, že podle zveřejněných informací byla iniciátorem spiklenecké schůzky v uzavřené restauraci Babišova pravá ruka Jaroslav Faltýnek a že poslanecký klub ANO se za Faltýnka postavil. To je dnes jádro problému, Faltýnek se stal měkkým podbřiškem Andreje Babiše a jenom ta akvarijní perspektiva demobloku to nevidí. Navíc dnes mají lidé jiné starosti, ale toto je třeba vědět. Iniciátorem byl – soudě podle médií, v normálním státě by nastalo vyšetřování a pod přísahou by se muselo vypovídat – Jaroslav Faltýnek. Tam by měla opozice mlátit, kdyby mlácení byly její chabé paže schopné.

Na shledanou v lepších časech, řekl prezident závěrem. Na shledanou. 

Kdo šíří strach

Je smutné, že tak velká figura se propůjčila tak malé věci. Otec transformace státu a spolutvůrce standardního demokratického systému zastupitelské demokracie Václav Klaus se dnes angažuje v marginálním ideovém proudu kononavirových rýmičkářů. Je to, jako kdyby se věnoval propagaci ploché Země. Vystoupil s krátkým projevem před Obecním domem, kde byla v roce 1918 nastoupena cesta k ustavení státu, který se stal zdrojem pro dnešní českou a slovenskou samostatnou republiku. Projev můžete přečíst zde. Klaus v něm charakterizuje vládní opatření jako šíření strachu. Napadl v něm „údajně expertní rozhodování“ a varuje před podřízením „cizích zájmů“. Pak „o všechno přijdeme, nejen o to, co jsme vytvořili my, dnes žijící, v uplynulých letech, ale přijdeme i o dílo těch, jejichž odkaz si dnes připomínáme.“

Vše, co se děje, tedy řídí jakýsi cizák, ten všechno zničí a nakonec zbourá i ten Obecní dům, před kterým Václav Klaus rozvíjel své ideje,. Na tom náměstí Republiky, na kterém demonstrovalo sto lidí ve prospěch koronavirové svobody.

Proboha. Koronavirus, to je jenom nemoc. Tu musíme překonat celkem jednoduchými prostředky. Poradí nám údajní experti. Základ ale je: nezblbnout.

V tomto ohledu jde Václav Klaus proti proudu.