Italský premiér Giuseppe Conte odpověděl otevřeným dopisem Andreji Babišovi na české odmítnutí rozebrat si část zásilky nelegálů, čerstvě vylovených ze Středozemního moře. Dopis končí výzvou „milému Adrejovi“, aby přijel do Říma a že si spolu o solidaritě popovídají. 

Podle dosavadní odezvy se Babiš do Říma skutečně už delší dobu chystá, a je tedy pravděpodobné, že se s Contim v dohledné době potká a českou pozici mu vysvětlí. Zde je dobře podotknout, že vskutku jde o českou pozici, protože i v aktuální zjitřené atmosféře se odmítnutí u nás setkalo s podporou napříč stranami.

Setkání by mohlo být příležitostí ukázat si na jádro problému. Jde o to, co s těmi lidmi vylovenými z moře, kam se dostali z vlastní vůle a dokonce za to pašerákům lidí zaplatili. Logické je vrátit je tam, odkud vypluli. Na to Conte odpoví, že to nejde.

A jsme u toho. Že to nejde, je nesmysl, a Češi a Slováci a Maďaři a další oběti poválečné reálpolitiky si užili půl století let omílání nesmyslů. Nejdřív přišli Němci s čistou rasou, pak Rusové se světlými zítřky bez vykořisťování člověka člověkem. Teď se do nás hustí vize multikulturní společnosti bez toxických konceptů, jako je vlastenectví. Z Českého rozhlasu lze slyšet třeba i to, že sám pojem migrant je rasistický. Asi jsme dostatečně proočkovaní proti ideologickým konstrukcím. Příliš dlouho jsme poslouchali, že ten zelený čtvereček je červené kolečko.

Máme v naší zemi ve dvacátém století bohatou minulost přijímání uprchlíků. Nejdřív to byli Rusové prchající před Leninovými a později Stalinovými vrahy. Pak k nám utíkali Němci před Hitlerem. Po válce se utíkalo od nás, ale i to je dobře připomínat, sotva který z těch uprchlíků zůstal viset na sociální podpoře, natož aby tam s jinými českými uprchlíky vytvářel nějaké no-go zóny. Po převratu zase proudili uprchlíci z rozpadlé Jugoslávie, teď z Ukrajiny. Žádné vážnější problémy nikdy nebyly. Ale velmi solidárně se vzpíráme uvěřit, že proudy ilegálů směřujících do evropských center sociální podpory je pozitivní jev, který zajistí blahobyt kontinentu v druhé půli jednadvacáté století. To je zelený čtvereček, o kterém se hlásá, že je červené kolečko.

Toto by měl Andrej Babiš milému Giuseppemu vysvětlit a navrhnout mu, že se mohou společně zasazovat o změnu zákonů přijatých v jiné době pro jinou situaci, kdy nikdo nepočítal s imigrační invazí a stěhováním národů.

Zatím se bohužel děje opak.

Rýsuje se dohoda OSN o tom, že je migrace základní lidské právo, a jsme ujišťováni, že o nic nejde, že je to nezávazné a že je to ve prospěch věci a pro ochranu světadílů.

Objev na Harvardu

Český rozhlas zprostředkoval povědomost o výzkumu Harvardovy univerzity, podle něhož jsou Češi nejrasističtější národ v Evropě. Možná jsou, možná nejsou, těžko soudit. Nicméně si troufnu vzít na hlavu jarmulku a půjdu po Praze a pravděpodobně se po mně nikdo ani neohlédne. V Německu mě zbijí i policisté a ve Francii mi vrazí kudlu do břicha. To je ovšem mimo rozsah vědeckého výzkumu Harvardovy univerzity.