Také patřím k těm, kteří citově vnímají silněji srpen 1969 než ten z osmašedesátého. Byl jsem tehdy mimo Prahu ve společnosti přátel a někdo přiběhl, že na Prahu míří kolona tanků. Co se zase zbláznili, znělo kolem stolu.

„Ale bacha, jsou to naše tanky!“ odpověděl zpravodaj.

Tanky naší armády táhly na Prahu, aby potlačovaly projevy odporu. To bylo ono dno zrady a vše co v následujících letech se odehrálo, nějak s touto hanbou souznělo.

Oddělme čarou, jsme o čtyřiapadesát let dál. Tanky znovu hučí a bohužel i pálí ze svých kanónů. Nemyslím, že ty s písmenem Z na pancíři dostřelí dál do Evropy. Ale politické výměny, nastrčení poslušných loutek, to spadá do sféry reality. Vždyť ten Schröder BYL německým kancléřem a kdo by chtěl věřit, že tehdy ještě nevisel na nitkách loutkovodičů. Vždy se najdou osoby ochotné k čemukoli, aby mohly nastoupit do výtahu vedoucímu do vysokých pater takzvané moci. Jsou mezi námi, mnohé z nich už známe, jiní by se vyloupli z přítmí. Jsou to krysy připravené vylézt z kanálů. A buďte si jisti, že je to velká Putinova naděje, že jim odklopí poklop a pomůže jim na světlo, u nás, v Německu, kdekoli v Evropě takoví lidé jsou a záleží jen na místních lidech, aby poklop nebylo možné odklopit.