I škarohlíd by to měl brát jako důvod k jakémusi dějinnému optimismu, že klenoty vydržely na Hradě od dob Karla IV. a že je nikdo neukradl, neprodal, nevytuneloval, nezastavil, zkrátka - že zůstaly v majetku českého státu. Kolik bylo příležitostí s nimi šeredně naložit! Zdá se, že určité symboly mají v sobě jakousi magickou sílu, která odrazuje nešlechetnou ruku od vztažení.

Važme si vzácných chvil, kdy jsou klenoty vystaveny, važme si klenotů jako takových. Viděl jsem je v životě dvakrát, jednou jako dítě, podruhé ve věku dospělém. Důvěrně známé z nesčetných reprodukcí. Na fotografiích vidíte vše do nejmenšího detailu. Jen jedno z fotografií nepoznáte - tu atmosféru tajemnosti a vzácnosti. Při minulém vystavení je shlédlo pětačtyřicet tisíc lidí. Kéž by bylo možné, aby se u nich vystřídali všichni občané. Třeba bychom nabyli k naší zemi jiný, vážnější vztah.
Anebo také ne. Třeba by je dokonce někdo ukradl. Takže je dobře, že je to tak, jak to je.