Kdo není sledován...
... ten nežije! Ministr vnitra Chovanec je sledován, takže žije a do sjezdového klání sociální demokracie může vplout s hlavou hrdě vztyčenou. Jeho člověk nachytal před jeho barákem špióna z nepřátelského tábora, totiž vojenského zpravodajce, ouda ministerstva obrany.
To si zaslouží skandál první hodnostní třídy a však se to Chovancovi taky povedlo. Nyní už každý vidí, kde ministr bydlí, a může se podivovat, jak bojovně je to umístěný příbytek. V těch místech je ulice Dělostřelecká, ta protíná ulici Pevnostní a obě jsou poblíž ulice Pod hradbami. Učiněný vojenský lágr. Pro špióny je to místo lákavé. Hned vedle Chovancova je švýcarská ambasáda a coby silný voják kamenem dohodil ještě zastupitelství maďarské, slovinské, kazašské a jemenské. Je to takové pěkně odstupňované, od bašty spořádanosti Švýcarska až po Jemen rozvrácený občanskou válkou. Kdybych byl špión, už by mě pálily podrážky. Ministr Chovanec se tedy usadil na půdě doslova žhavé a neměl by se divit, že kolem něho drnčí závěrky špiónských fotoaparátů.
Důmyslné hlavy teď vymýšlejí, co Chovancův tah znamená, proč vyvolal ten skandál a kam na šachovnici svého koně táhne. Sestřelení Nečasovy vlády skrze úkolování špionů a ochrany stvrzenek za kabelky, to byla akce čitelná, padla vláda vedená ODS a v nedohlednu je varianta návratu politika této strany do čela vlády. Když tedy Chovanec rozhodl příhodu s fotografujícím Jamesem Bondem zveřejnit, co mohl čekat jiného, než že onen Bond fotil něco jiného a neřekne, kdo mu to nařídil a proč mu to nařídil. Jaké body tím chtěl získat?
Od logiky je třeba se přiklonit ke zkušenosti.
Ta napovídá, že netřeba za vším vidět záměry a cílevědomost a tahy dopředu a koncepty a strategie.
Někdy je za lidskými činy docela obyčejná blbost.
