Kde budeme
Německo popřelo zvěsti, že chystá s Francií rozdělení EU, a z toho můžeme usoudit, že se chystá rozdělení EU a v čele toho všeho jsou Francouzi a Němci. Patří ke koloritu doby, že se o tak zásadní věci nedá hovořit veřejně v tom smyslu, že odpovědní činovníci o tom nemohou mluvit veřejně. Jakékoli prohlášení má okamžité politické a ekonomické dopady. Přitom je jasné, že to jinak dopadnout nemůže.
Šéf Evropské komise Barosso sice varuje, že prosperita je nedělitelná a nelze ji dělit podle žádné osy sever – jih nebo východ – západ. Potíž ale je v tom, že jakmile jedna část nabude dojmu, že ta druhá část žije na její úrok, nedělá to dobrotu. Konec konců, to byla jedna z příčin rozpadu Československa. Slováci mělo pocit útisku politického, třebaže byl nulový, a Češi měli pocit vysávání ekonomického, přičemž bůh ví, jaké bylo a zdali onen slavný penězovod nebyl fikcí. V politice je ale domněnka či přesvědčení součástí reality.
Zdá se tedy, že se zase jednou cosi láme a mění se politické siločáry a můžeme jen s velkým neklidem sledovat nečinnost našich politických takzvaných špiček. Přijde doba, a může přijít brzy, kdy se budeme muset vyjádřit k otázce, co vlastně chceme a kde hodláme být. Zatím se zabýváme světodějnou otázkou, zdali omezit stravenky a peníze přidělit všem zaměstnancům anebo nechat privilegium stravenek a ty ostatní nechat být. A není pravda, že náš hlas by stejně nebyl slyšet. Hlas je slyšet tou mírou, jakou silou ho hlasivky vytvoří.
