Zprávu o stavu unie přednesl Jean-Claude Juncker před poslanci evropského parlamentu. Byl to projev ve své podstatě umírněný, otevřený ve všech azimutech, řečeno slovy generála de Gaulla. Vycházel z mírného uspokojení ze všeho podstatného, co se na kontinentu děje. 

Ekonomika mírně stoupá, přistěhovalecká vlna mírně zvolnila, integrace mírně pokračuje. Pamětníci časů minulých si vzpomenou na neslané nemastné projevy generálních tajemníků státostrany.

Nekonalo se žádné vyhlášení ani dvourychlostní Evropy, ani pevného jádra. Postup je opatrný. Přednesená vize nepředpokládá žádné duplicitní rozhodovací orgány, nicméně měl by vzniknout orgán (tedy úřad vydávající příkazy), který by dbal na podmínky pracovního trhu a pružnější fungování monetární unie. Ten pracovní trh, to je prostor k trestání „východní plíce“ Evropy (Juncker výslovně hovořil o tom, že Evropa dýchá na dvě plíce, západní a východní). Pořád tu převládá představa, že se ekonomická realita dá přelomit přes koleno nějakým příkazem.

Zároveň dobrá i alarmující je pasáž o rozšíření Schengenu. Přitom i ten stávající systém Schengenu je vnímán jako výhoda i hrozba, hrozba především kvůli nekontrolovanému pohybu migrantů. Zamýšlené rozšíření o Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko znamená rozšíření schengenských hranic. Pokud by slova o posílení hranice neměla být jen frází, bylo by to dobře. Kdyby to mělo dopadnout jako vždycky, pak ovšem by se zvýšilo riziko nežádoucích přesunů obyvatelstva.

Podobě sporných bodů je v Junckerem předestřené zprávě víc. Evropa má mít chráněné hranice, avšak nesmí se stát pevností. Kde je hranice mezi pevností a průchoďákem, zůstává nejasné. Už vbrzku máme mít jasno stran navracení nežádoucích elementů. Tohle brzko je příbuzná fyzikální jednotka „dočasnosti“, kde základní jednotka je jeden furt. Juncker též chválil – Italy za potlesku přítomných za solidárnost. Tím měl na mysli stav, kdy se do Evropy valily desettisícové davy transportované pašeráky s pomocí lidskoprávních aktivistů, čemuž se podařilo částečně zamezit dohodami italské tajné služby si libyjským podsvětím. Je to pragmatický přístup, ale tleskat tomu je poněkud pikantní. Ti zlí jsou Maďaři a Poláci, my zatím ne, protože jsme přikrčení.

V předvolební době bude zajímavé sledovat reakce politiků – budou-li jaké a je-li vůbec na co reagovat. Vztah k unii dali najevo lidovci, buď jim přiznáno uznání za otevřenost: mají unijní hvězdičky na billboardech. Ať si o tom myslí kdo chce, co chce, je to aspoň jasné slovo, vizuálně vyjádřený program.