Je to regionální, tedy pražská záležitost, ale dopad by mohl být širší. Pražský magistrát v pondělí přišel s tím, že si najal lidi od IT a ti že vyvinuli elektronické tramvajenky. Náklady na nový systém by neměly překročit deset milionů. Bémova Opencard přišla na 1,7 miliardy korun. Lítačka by tedy měla být 170krát levnější, než podnik páně primátorův. Toho člověka, kterého nynější vedení ODS pokládá za vizionáře. Ano, tomu se říká vize – že se za něco zaplatí 170krát víc, než by to muselo stát. Zaplatí se to ze státního.

Žádnou Lítačku jsme ještě v ruce neměli a na řeči dnes už dá jen málokdo a kdo ví, jak to dopadne. Nicméně pokud by se to podařilo, pak by to doufejme přispělo k upevnění důvěry ve státní instituce – vedení hlavního města je v podstatě taky cosi jako státní instituce. Podpořilo by to víru, že „to jde“ a že ne všechno se musí odehrávat v příkrém rozporu se zdravým rozumem a slušností.

Zaujalo mě

Celostátní politiky se týká zveřejněné ohlášení čtyř stupňů ostražitosti. Od nuly – nic se neděje, žlutý stav je „voľačo sa chystá“, oranžový „jde do tuhého“ a červený stav „jsme v tom po uši“. Ano, jsme ve stavu hodně připomínajícím stav válečný a hloupé jsou ty řeči, jež nás mají přesvědčit, že se u nás nic neděje a je to zbytečná panika. Ono se u nás nic neděje mimo jiné proto, že nemáme na plotě napsáno WILLKOMMEN.

Vyhlášení čtyř stupňů musí být první krok. Je třeba propracovat, co se má ve žlutém, oranžovém a červeném stupni dít – vládou počínaje a domovníkem, pardon, politicky korektně manažerem vchodu konče. Pak to bude mít velký smysl. Ono to deklarované „zvýšení ostražitosti obyvatelstva“ také není žvást, vzpomeňme na případ zmařeného teroristického útoku v Las Vegas na jaře 2010 – taky si tenkrát někdo všiml... Že to připomíná Orwella, je nabíledni. A taky stav ohrožení.