Těmito slovy komentoval Miroslav Kalousek páteční rozhodnutí státního zástupce zastavit trestní stíhání Andreje Babiše a jeho rodiny. Překvapení nemusí být pravidelní čtenáři mých glos. Přes tři roky tu vyslovuji podiv nad tím, jak se vleče vyšetřování účetnictví jedné hospody a jediné rozumné vysvětlení je v tom, že právní opora je slabá. 

Opakovaně jsem tu prezentoval svůj názor, že jde na první pohled o podfuk a přinejmenším nemorální nechutnost, ovšem mezi nemorální nechutností a rozsudkem posílajícím někoho na deset let do basy je propastný rozdíl. Náš právní řád umožňuje legální podfuky – viz případ s korunovými dluhopisy. Někdy dokonce lidi do nepříjemné polohy nutí, když něco rozumného a užitečného nelze realizovat jinak, než na hraně zákona. Když jedu autem 50 km za hodinu po vesnici, taky jedu na hraně zákona.

Během pátku se k věci vyjádřil už každý, takže dnes dvě poznámky.

První se týká žurnalistiky. Když jsem vstupoval do skutečné žurnalistiky na začátku devadesátých let, měl jsem ideální představu objektivní anglosaské žurnalistiky, kde se rozlišuje komentář od zpravodajství a kde je nezaujatost hlavní ctnost, protože novinář o politice píše, novinář ji nedělá. Jenže zavedla se angažovaná žurnalistika, a právě americká žurnalistika už je s malými výjimkami převážně angažovaná – do té míry, že 300 deníků je schopno otisknout týž hanopis proti Trumpovi. Paralela antitrumpovské štvanice s protibabišovskou agendou je zarážející.

Naše média z velké míry také rozpoutala štvanici a z velké míry přispěla k přepsání politické mapy, kdy došlo k absurdní situaci, že se ke slovu dostali komunisté poražení ve volbách a oporou vlády se stali Okamurovi nacionalisté, kteří svým programem stojí proti základním principům zastupitelské demokracie. Aktivističtí novináři teď upínají toužebné zraky na Pavla Zemana v naději, že přece jen toho Babiše před soud postaví. I to je pokračování toho zla – dělají politiku, nikoli žurnalistiku.

Druhá poznámka se týká politiky jako takové. V rozhlase velmi správně spekuloval komentátor Ondřej Konrád o tom, že by se časem mohla scéna hodně proměnit, když padla bariéra jménem „trestně stíhaný Babiš“. Mohla by vzniknout koaliční spojenectví na jiném půdorysu a mohl by se podle něho změnit i doposud podřízený Babišův vztah k prezidentovi. Je dobře, že to někdo řekl.

Ale ono je to ještě trochu jiné. Pro demokratickou opozici je celý případ obrovská dehonestující blamáž, která ji teď podstavila do pozici klučinů s kalhotami na půl žerdi, protože jim praskla kšanda. Co tím tajemně naznačuje Miroslav Kalousek, kdo že se diví? Vždyť i on sám byl objektem mediální štvanice, má zkušenost s neoprávněným trestním oznámením a padáky se dodnes vznášejí nad jeho hlavou, ačkoli byl ve věci nevinně. I to mohli čtenáři mého sloupku opakovaně číst, jak krutě doplatili sociální demokraté na antibabišovskou kartu. Všimněte si, jak mazaně se od antibabišismu distancují Piráti. To jim nebrání v tom, aby udávali Babiše v Bruselu, ovšem udavačství patří k jejich podstatě. Z opozičních stran kromě KSČ a SPD si zachovali vůči Babišovi nejvíc prostoru a pokud dojde na prognózu Ondřeje Konráda, Piráti budou nejspíš první, kdo přehodí kormidlo. ODS to asi nebude, protože profesoru Fialovi by se nelíbilo vstávat v šest hodin ráno a po půlnoci odpovídat na Babišovy esemesky, kdyby byl ministrem.

Mimochodem, dovedete si představit, čeho by měl být profesor Fiala ministrem?

Takže nadále je třeba zachoval chladnou hlavu. Ukázalo se, že porazit politického protivníka tím, že ho nechám zavřít, není v právním státě jen tak jednoduché. Je třeba zaujmout voliče a porazit ho ve volbách. O což se demokratická opozice teď snaží a debatuje o programových průnicích a pátrá po charismatickém vůdci. Přičemž šilhá po Pavlu Zemanovi a doufá, že toho slovenského vyjebance přece jen nechá poslat na deset let do tepláků.