Minulý týden jsem v časopise Téma připomínal případ bývalého sekretáře NATO Robertsona, který vysoudil pěticifernou sumu v librách na Sunday Heraldu kvůli hanlivému komentáři pod článkem. Štrasburský soud pro lidská práva obdobně odsoudil estonský server Delfi kvůli komentářům pod článkem a nic nepomohl argument, že se na stránkách Delfi objevuje denně deset tisíc komentářů a že je technicky nemožné je číst a regulovat. Velký senát soudu pro lidská práva rozhodl v neprospěch serveru.

Otázka zní, zda to bude mít efekt precedentu nebo ne. Případ Delfi se táhne už dlouho. Původně byla firma odsouzena k trestu ve výši 350 eur a odvolala se sama k soudu pro lidská práva v domnění, že lidskoprávníci se jí zastanou s ohledem na svobodu slova. Lidská práva se ale stala metlou naší doby a tanec kolem nich nabývá rozměrů makabrózního křepčení šílenců. Už dávno vzala zasvé hranice mezi právem a nárokem. Každý, byť pošetilý nárok je legalizován a podpořen právní normou a je následně vymáhán.

Co bude s internetem?

Pikantní ovšem je, že to byl sám portál Delfi, kdo se k soudu obrátil. Teď jde o to, zdali se vzedme vlna žalob na provozovatele portálů. Prvotně je na vině opět to lidskoprávní třeštění, které svého času zabránilo technické identifikaci počítačových procesorů – s ohledem na ochranu soukromí. Takže dnes může technicky vzato každý kohokoli urážet a difamovat a z každého počítače se potenciálně stal nástroj pro trestný čin. Strážce lidských práv se teď zastal lidí šířících nenávist a lži a přenesl odpovědnost na provozovatele portálů, kteří hnusem v komentářích trpí. Není totiž pravda, že my provozovatelé máme z komentářů prospěch. V objemu čtenosti Neviditelného psa v řádu jednoho miliónu návštěv měsíčně nehrají komentáře vůbec žádnou roli. Když jsme zavedli registraci, nazývali mě nacistou a cenzorem a předvídali, že Neviditelného psa lidi přestanou číst. Pak se ukázalo, že na čtenosti to nemělo ani nepatrný vliv, statistiky neprokázaly žádný pokles.

Co k věci dodat?

Jak jsem řekl, záleží na dalším vývoji. Pokud zvítězí intelektuální spodina podporovaná lidskoprávnickými extremisty v talárech, budeme reagovat tím, že komentáře zrušíme. Ale tím to neskončí, protože co jednou na webu bylo, se z něho nedá jen tak smazat. Mám za sebou osm let trvající soud kvůli článku z roku 2000, který jsem nenapsal, osobně nezařadil, na upozornění odstranil, v archivu není. A přece se vesele soudilo!

Ano, svoboda tisku pálí. A je nutno jí nasadit náhubek. Třeba ve jménu lidských práv, vždyť ta komunistická demokracie se jmenovala lidová.