Jde o shodu
Až vstane z vozíku, pověří Miloš Zeman podle svého prohlášení v rádiu Impuls Bohuslava Sobotku jednáním o nové vládě. A pokud se Sobotkovi podaří vládu sestavit, na jmenování premiérem musí počkat, až nebude Zeman sedět na vozíku. To je legitimní požadavek či podmínka, jakkoli si můžeme vzpomenout, že Franklin Delano Roosevelt vcelku úspěšně vedl světovou válku z invalidního vozíku. Nu, není to jediný rozdíl mezi formátem Zemana a Roosevelta.
Sobotka tedy může v jednáních pokračovat, obavy z dalšího podrazu ze strany Lán jsou méně pravděpodobné. Osa jednání se zřetelně táhne na linii ČSSD – ANO. Andrej Babiš projevil vstřícnost vůči stanovisku oranžových stran církevních restitucí. To le bolavá noha našeho politického systému. Slabošský Nečas zde ustoupil až za čáru lidoveckým, respektive kalouskovským tlakům. Restituce reprezentující finanční závazek hluboko do budoucnosti byl protlačen na nočním zasedání těsnou většinou, tedy s odřeným vším, co odřít lze, včetně zdravého rozumu. Navrácení hmotných statků bylo mimo diskusi a nezavdalo by to závažné námitky, ale pro finanční kompenzaci, jakou nedostali žádní jiní restituenti, pro tu nebyl žádný rozumný důvod. Ano, prošlo to zákonodárným procesem, jako mnoho dalších kulišáren ve prospěch specifických finančních skupin, nicméně i pak je možno škody aspoň trochu mírnit a revokovat. Tady jistě najde Babiš se sociálními demokraty shodu.
Obecně vzato, o shodu jde v nejširším slova smyslu. Česká politika byla až dosud nesena ideou zavilé neshody. Doplatili na to všichni, ODS je v troskách, ČSSD na hraně propasti, český občan je rozezlen, ekonomika kulhá. Takže je dobře, že Zeman se potká se Sobotkou a že budou jednat, jak sděleno, na profesionální bázi. Tedy: ne srdečně, ale taky ne nenávistně. Což je maximum, jaké si lze v danou chvíli přát.
