Případ oběšeného běloruského aktivisty Vitalije Šyšova nám připomíná, z jakého režimu jsme před třiceti lety unikli. K tomu ještě nutno dodat, že ani náš režim nelikvidoval své odpůrce takto gangsterskými metodami, ba dokonce i nacisté si počínali decentněji, připomeňme vraždu Rudolfa Formise, zastřeleného v roce 1935 v hotelu Záhoří nedaleko Slap. 

Zde bylo použito spektakulární brutality, aby Lukašenkův režim mohl předvést, že si toto může dovolit. Právem mluví náš ministr zahraničí Jakub Kulhánek o tom, že je třeba dalších sankcí proti režimu. Zároveň ale upozorňuje, že by měly postihnout strůjce zla, ne jeho oběti, tedy běloruské občany. Což je těžké od sebe oddělit.

Kdyby tak bylo možné identifikovat jednotlivce podle nějakého klíče a těm zatopit: Chceš cestovat do nějaké slušné země? Máš zaracha. Chceš používat mezinárodní systém platebních karet? Máš šmytec. Jistě by se toho našlo víc, napadá mě ad absurdum, že by mohli mít zabanovaný internet.

Čímž bychom se hezky dostali do role fízlovské sledovací společnosti… Je to začarovaný kruh a východiska z toho není žádného. Vždycky mě napadá v souvislosti s týpky, jako je Lukašenko: Mají to zapotřebí, hrát tak hnusnou roli a vypadnout ze slušné společnosti? Ale jo, mají. Žijí v bublině pochlebníků a všichni se vzájemně ujišťují, jak to dobře dělají. A zabanovat celou tu bublinu? To je bohužel utopie.

Aktivisté, kde jste?

Jaderná energetika stojí jaksi stranou, protože ji aktivismus nemá rád. Aktivismus miluje větrníky a všechno, co je elektro. ČTK zveřejnila článek o tom, že se u nás prakticky vůbec nerecyklují lithiové baterie. Mě to nepřekvapuje, spíš mě překvapuje, že se ČTK v době sílícího zeleného teroru odvážila tuto informaci zveřejnit (zde). Automobilové akumulátory jsou výbušné, nebezpečné a zatěžují životní prostředí. Proto zrušme auta na benzín a zaveďme elektroauta, hurá! Nebo snad začnou aktivisté horovat pro recyklaci lithia? Možná, že by mohli jít příkladem a přiložit ruku k dílu.