Čteme, že summit G20 míří k dohodě o společné podpoře globální ekonomiky. Slovo společné začíná mít zvláštní příchuť, něco na pomezí kabaretu a sprosťačinky. Nicméně je třeba zachovávat vážnou tvář, když G20 rokuje ve městě Chang-čou (kdo z vás – nás – o tomto městě kdy slyšel) a čteme ve zprávách, že Obamu málem nepustili na schůdky od letadla kvůli hádce s bodyguardem.

V téhle G20 je opravdu dvacet států. Z Afriky je to jenom Jihoafrická republiky. Severní Ameriku reprezentují USA, Kanada a Mexiko, jižní Argentina a Brazílie. Z Oceánie je tu Austrálie. Asie je rozdělená na Jižní, Jihozápadní a Východní. Pročpak to asi je? Kdyby to bylo na kontinenty, Asii by zastupovalo 6 států z 20, Ameriku 5 států. Eurasie je tu prezentována Ruskem a Tureckem, Evropa má 5 zástupců, Francii, Německo, Itálii, Spojené království a EU.

Jsou to jistě jen procedurální a statistické a bůhvíjaké klasifikace, nicméně o něčem přece jen svědčí.

Je asi marné se dohadovat, zda se má Rusko rozhodnout, jestli patří k Evropě nebo k Asii – už geograficky náleží oběma kontinentům, stejně jako Turecko. Nicméně z logiky věci vyskakuje někam pryč způsob přítomnosti Evropské unie. Ta je tam částečně přítomna dvakrát, Francií, Itálií a Německem a také Británií, která de jure do unie stále ještě patří, ale dala najevo, že do ní už patřit nechce, ale neřekla oficiálně, že odchází, takže patří. Navíc je tam jako EU, tedy proporčně je to Francie, Itálie, Německo a Velká Británie, člen nečlen.

Mocní spolu rokují a bylo tomu tak vždy a bude tomu tak i nadále. Někteří jsou mocnější, jiní méně mocní, ale když se podívám na zastoupení evropské, připadá mi nějak nemocné.