Policie vystartovala na bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou a navrhuje ji obžalovat z porušování povinností při správě cizího majetku a zneužívání pravomoci veřejného činitele. Není to sice tak absurdní jako pronásledování Bohuslava Svobody, bývalého pražského primátora, za veletoče kolem veřejných peněz z doby, kdy primátorem nebyl a nemohl jim nižádným způsobem zabránit a provinil se jen tím, že dodržoval svinské smlouvy uchystané někým jiným. To je samozřejmě dosavadní rekord v právní zběsilosti.

Parkanová se provinila tím, že byla ministryní obrany, nic dalšího neprovedla. Byla ministryní v rezortu, kde se žádná viditelnější zakázka neobešla bez skandálu. Jak je to s těmi menšími, nevíme, protože ty se do médií nedostaly. Za takových okolností je kupodivu, že vůbec někdo se chce za stůl ministra obrany posadit, protože neví, co mu ta tlupa loupežníků v baráku provede. Naposledy se tam šlo zatýkat tento týden v úterý a to je tam pořád.

Není pravděpodobné, že v tom Parkanová zůstane viset, ale aby měla nervy ze železa, když po dlouhá léta čte v novinách, že jí hrozí deset let basy. Advokát Tomáš Sokol prohlásil, že zaplaťpánbu se případ dostane před soud. To je ovšem advokátský pohled. Lidský pohled je jiný. Nervy nadranc a pocit křivdy člověka, který byl přesvědčen, že chce pro svoji zemi něco dobrého udělat. Že půjde sedět, je vysoce nepravděpodobné. Že půjde sedět ten, kdo si na případu letadel Casa namastil kapsy, je stejně nepravděpodobné.