Sněmovna vybídla vládu k vyhlášení nouzového stavu, přičemž odmítla kývnout na prodlužování toho stávajícího, vyhlášeného vládou na popud hejtmanů. Vláda následně nouzový stav vyhlásila. To vše je rozumné, toto je dobře konstatovat a nezdržovat se pitváním motivů a variant na téma, co by bylo, kdyby. Nouzový stav na třicet dní je vyhlášen a v jeho rámci vláda přijde s dalšími restrikcemi.

Byly různé možnosti včetně drastického omezení pohybu na vzdálenost jednoho kilometru od bydliště. V pátek večer je pravděpodobné, že omezení bude a hranicí bude hranice katastru, u velkých měst to jistě bude obvod města a to je docela dost, tak třeba Ostrava sahá od západu k východu deset a od severu k jihu dvacet kilometrů. Jsou to omezení v průběhu éry pandemie zavedená v mnoha dalších zemích včetně těch, která jsou dávána za vzor ve správě země a následně i v úspěšnosti zápasu s pandemií. 

Cílem toho všeho je omezení pohybu a tím pádem i kontaktu osob. To je alfa a omega každého opatření. Je třeba mít stále na paměti, že každé opatření má efekt nikoli absolutní, ale pravděpodobnostní. Zavedete roušky, epidemie nechcípne, jenom se zmírní šíření. Zavedete respirátory, šíření se zmírní o něco víc. Je zbytečné pak mudrovat nad tím, že tedy roušky byly zbytečné, anebo naopak že respirátory jsou zbytečné, protože se korona bude i pak šířit dál. Ano, bude, ale míň. To je úvaha na pohled banální, ale připomínám ji tu proto, že její stopu v běžné debatě nevidím, a přitom je podstatná.

Ta druhá úvaha je taky banální. Opatření mohou být geniální, ale pokud se nebudou dodržovat a pokud se budou obcházet, ne snad, že by byla k něčemu: vždycky bude spousta lidí, a věřím, že většina, kteří se jimi řídit budou a nějaký efekt to přinese. Ale ti, co je dodržovat nebudou, způsobí, že efekt bude omezený. To přesně se stalo – křivka onemocnění roste. Kdyby stávající opatření nebyla, rostla by brutálně víc, to je ten nějaký efekt, o němž byla zmínka výše. Nicméně přece jen roste a to je důsledek toho, že se nedodržují důsledně – větším počtem lidí. Nikdy je nebudou dodržovat všichni. Ale více by jich být mohlo.

Je možno lidi přemluvit, vysvětlit jim to, zapálit pro věc: to se stalo na jaře a fungovalo to a byli jsme best in covid. To je pryč a nemá cenu spekulovat, proč. Páteční Babišův apel v parlamentě, abychom se vrátili k nadšení z loňského jara, je naprosto mimo. Jestli tato vláda už nikdy něco nedokáže, tak to je – vyvolat nadšení pro věc. Může se stát cokoli, covid se může vrátit do křivule ve Wu-chanu. Jenom nadšení z jara, že to dokážeme navzdory všemu, to se nevrátí nikdy.

Může zkusit lidi nutit, tedy k restrikcím přidat represi. Příští týden dám k lepšímu jídelníček pokut z Izraele. Ale přísná může být jen sebevědomá vláda s respektem a naše není ani jedno, ani druhé. K represi přistoupí, ale bude to tak jako pokusy vlády v Kábulu vymýtit Taliban. Gerila se porazit nedá a švejkovský odpor typu Chcíp pes je svým způsobem gerila.

V mnoha domácnostech to teď vře, jak dokážu, že bydlím, kde bydlím? Moji ženu taky mohou pokutovat, když vyleze z baráku ve Zvoli, protože má trvalé bydliště v Praze. Prý se má prokázat účtem od plynu. Pane Hamáček, ale jak to udělat, když plyn sice máme, ale z bomby přivedený šlauchem?

Kdepak. Nadšení a z něho následné dobré pocity jsou nenávratně pryč.