Od čtvrtka se mohou otevřít hobbymarkety, železářství a pár dalších živností, cyklisti budou smět jezdit bez roušek. V politické špičce je zřejmá rozepře: promořit obyvatelstvo, či nepromořit? Prymula se přimlouvá, Hamáček s Babišem vzdorují, zřejmě se obávají toho slova, které zní opravdu děsivě.

Tušit se dá tlak z jiné strany. Naše opozice, zbavená reflektorů na jevišti v první řadě, nasadila kritiku nedostatku efektivity: nejsou roušky, měl být včas krizový štáb. Je to přirozené a správné, to je role opozice, v Číně opozici mají, ale v koncentráku zavřenou, takže čínský virus utajovali, dokud se nerozrostl natolik, že se utajit nedal. Takže v tomto smyslu je aktivita opozice vítaná, exekutiva nesmí propadnout dojmu, že má kormidlo v ruce a může si dělat, co chce.

Nicméně slyším trávu růst, jak před třiceti lety prohlásil klasik… Šestnáct států Západu varuje před omezením demokracie. Signatáři Charty 77, včetně Petra Pitharta, autora zmíněného výroku, a Anny Šabatové, vyzvali vládu, aby se výslovně přihlásila k demokracii. Podpořili také výzvu šestnácti států, jsou to Nizozemsko, Německo, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a trojice pobaltských zemí. Jmenovitě ale poukazují na situaci v Maďarsku, kde Orbán řídí zemi svými dekrety. Takže koronovirová krize nabývá politických rozměrů. Nabízí příležitost vzít Polsko a Maďarsko na paškál.

Petříčkovo ministerstvo zahraničí zatím předvádí půvabný tanec mezi vejci. Koronavirus by mohl rozleptat Visegrád, po odchodu Británie poslední výrazný zdroj nezávislého pohledu. K tomu dlužno podotknout, že Polsko bylo nejzlobivější stát Varšavské smlouvy a Maďarsko tak dlouho hlodalo, až nakonec rozhlodalo rakouskou monarchii. Ta zásadní politická zkouška nastane, až koronavirus přebolí a Brusel se znovu vytasí se sebevražedným Zeleným údělem.