Současná situace je dramatická a má i své komické momenty. Některé prvky jsou z grotesky, jiné z detektivky, čekáme na třetí Přibilovu nahrávku týkající se spolupráce Babiše s KGB a tečku by celé věci dodalo, kdyby někdo Přibila cáknul po hlavě. Pozornosti ale uniká to, co je podstatné: jak to bude dál.

Teď už je skoro jedno, jestli Zeman Babišův vyhazov bude sabotovat navzdory ústavě nebo nebude. Každým dnem se datum voleb o čtyřiadvacet hodin přiblíží, voliči celé to divadlo zhodnotí a vyřknou verdikt. Možná budeme překvapeni, že se současná tahanice na výsledcích projeví jen málo, nicméně dá se soudit, že ANO vyhraje volby a že sociální demokracie možná oslabí, ale rozhodně to bude silná politická strana s neopominutelným významem.

Před aférou byl koaliční potenciál obou stran oslabený, avšak teď se zdá být nulový. S kým tedy bude kdo koalovat?

Slogan o tom, že se koalice sestavují po volbách, je sice hezký, ale neplatí absolutně. Například komunisté mají - nebo přinejmenším dosud měli - nulový koaliční potenciál. I to působilo potíže, dnes vnímané jako drobné, nicméně ve své době vážné, když měla poslanecká sněmovna rovnováhu s rozdílem jednoho, dvou hlasů. Kdo se spojí se sociální demokracií po volbách? Jistě lidovci. Kdo dál? Stejnou otázku si můžeme klást stran ANO. Kalousek každý večer slouží v kuchyni woodoo obřad a vypichuje nosaté panence špendlíkem oči. ODS věnovala velké úsilí, aby nabyla pověsti slušné strany s náznakem svatosti. Ta že by byla ochotna sekundovat Babišově podniku?

Navíc to všechno vypadá tak, že se do společnosti vrací to zásadní rozdělení, jaké jsme pociťovali v době prezidentské volby. Část veřejnosti podporovala aristokratickou Schwarzenbergovu noblesu, část naskočila na Zemanovo buranství podpořené klausovským lhaním a nacionalismem. To se teď vrací. Zeman svou čtvrteční estrádou připomněl, jakého že psychopata máme jako hlavu státu, a Babiš se s ním ztotožnil, je pod jeho ochranou. Zúžil se prostor pro politickou volbu – tedy jde o otázku, k jakému živočišnému druhu kdo náleží.
To není nic, z čeho bychom měli mít radost.

Události jdou tak zprudka, že včera i předevčírem jsem musel úvodník za chodu měnit. Takže pro brzké čtenáře dodávám dodatek z pátečního dopoledne.

Sobotka vyhazuje Babiše

K dalšímu zvratu v situaci došlo v pátek dopoledne. Bohuslav Sobotka se rozhodl stáhnout demisi a podat návrh na odvolání Andreje Babiše z vlády. Ve světle posledních událostí je to jediný rozumný krok. Ukázalo se totiž, že prezident republiky naprosto abdikoval na nestrannost a ve vyhroceném sporu se nepokrytě postavil na jednu stranu. To změnilo situaci a Sobotkovi v ní nezbývalo než změnit své původní rozhodnutí.

O odvolání Babiše uvažoval už dříve a odradila ho od něho jen vize zneužití ve smyslu mučednictví. Tato teze padá: nemůže být rozumně vnímán jako mučedník ten politik, který má jako bodyguarda prezidenta republiky. Ten se v jeho prospěch angažoval tak okatě a tak expresivně, že v tom ohňostroji nějaká mučednická aureola zanikne. Navíc – prezident s největší pravděpodobností odvolání nepřijme a také hnutí ANO bude za svým majitelem stát jako jeden muž. Bude následovat další dějství vládní krize a velmi pravděpodobně krach koaliční smlouvy a pád vlády.

Za povšimnutí ale stojí i další důsledek posledního vývoje: o Miloši Zemanovi se rádo mluví jako o stratégovi politiky se schopností myslet na mnoho tahů dopředu. Po tom, co předvedl, lze o jeho schopnosti přemýšlet dopředu pochybovat. Nemohl si myslet, že je Sobotka takový Hurvínek, aby si nechal líbit opravdu všechno.

Sobotka se ve svém pátečním proslovu několikrát obracel k podstatě věci – vidí ji v machinacích ministra financí. To ale mlžil. Podstata věci je zcela jinde: ve volbách. Máme půl roku do voleb a vše, co se děje, se děje s ohledem na volby. Sobotka vsadil na zničení protivníka s vidinou volebního úspěchu. Budoucnost odpoví na otázku, zda to byla správná strategie. Střízlivě posouzena je to strategie konfrontační a negativistická. Přitom je Bohuslav Sobotka premiér vlády s nejlepšími výsledky za uplynulých pětadvacet let. Z hlediska občana má sociální demokracie rozhodně větší zásluhy na osobním vzestupu životní úrovně než oba koaliční – teď už soupeři. Je kupodivu, že se Sobotka neupnul na pozitivní program a doufá v efekt destrukce protivníka. Je to o to víc zarážející, že v destruktivní strategii pokračuje už delší dobu s výsledkem ani ne nulovým – spíše záporným.