Německo se už velmi vážně chystá zavést dálniční známky pro cizince. Jsou to vlastně silniční známky, protože se týkají všech silnic, nejen dálnic. Policista vás tedy bude moci kontrolovat na okresce mezi německou Horní Dolní a Dolní Horní. Padne jedno veliké tabu a je to rozhodnutí s dalekosáhlými politickými důsledky. Dotkne se i člověka, který takzvaně na politiku kašle a nezajímá se o ni, o existenci Evropské unie netuší a integrační procesy jsou mu šumákem.

Důvody záměru jsou očividné. Německo z velké části financuje ekonomické maléry svých jižních sousedů. Němec všude jinde než doma platí jako mourovatý a ze svých daní podporuje bezplatné ježdění po dálnicích udržovaných a rozvíjených z jeho daní. To je bezesporu disproporce. Tím více mrzutostí z toho plyne, že německé dálnice už nejsou v takovém stavu, v jakém byly, když padla před pětadvaceti lety komunistická opona a my jsme se rozjeli na Západ – západním směrem zadarmo.

Rozumově vzato, námitky jsou nemístné. Problém je v tom, že v politice je rozum jen občasný a vždycky nevítaný host.

Nové opatření bude obrovská opora pro euroskeptické politické skupiny. Už od středověku se čerpala nespokojenost z principu „hlásají vodu a pijí víno“. Německo jako motor integrace nastavuje zásadní antiintegrační opatření. Je hezké mít evropskou hymnu, ale co se státem, který dělí evropské občany na první a druhou kategorii? S tím je nutno počítat a povede to k oslabení evropské myšlenky jako takové, pokud ještě nějaká zbyla.

Jak bude reagovat český občan, který přes to Německo prostě musí jet do většiny západních zemí?

Napadne ho koupit si v Německu auto a držet ho pod německou značkou.

Anebo si zvykne, jako vždycky.