Kdo neví, co je finlandizace, může se o tom nyní přesvědčit. Jde o pojem z doby studené války, kdy po celou dobu jejího trvání bylo Finsko neutrální a formálně samostatný stát, avšak v důležitých otázkách, zejména personálních, podléhalo Sovětskému svazu, respektive politbyru komunistické strany. 

Podle stejného principu to začíná fungovat u nás. Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl oponoval ovládnutí české energetiky Ruskem a byl odstraněn. Ministr zdravotnictví Jan Blatný odmítl vpustit do země nechválenou ruskou vakcínu Sputnik V a byl nahrazen povolnějším činitelem. Andrej Babiš se otevřeně stal loutkou v rukou veřejného tajného agenta Ruska, prezidenta Miloše Zemana.

Je to šílené. V případě Finska měla jeho podřízenost Sovětskému svazu aspoň nějaké opodstatnění. Jedno historické, Rusko ho v devatenáctém století vyvázalo ze švédského vazalství a podporovalo jeho národní sebeuvědomění. Po krátké epizodě samostatnosti se Finsko dostalo se SSSR do války a poté bojovalo na straně Hitlera, takže mělo velkou dávku másla na hlavě, a mohlo tedy být rádo, že ho Stalin nechal v jakési neutrální zóně. Historické důvody uvádím jen proto, aby bylo zřejmé, že tu byly jasné důvody a finlandizace měla jakési opodstatnění.

Babišovo Česko ale strká hlavu do ruského chomoutu čistě ze zbabělosti a politické stupidity. Celý ten ostudný proces je založen na pozici dvou lidí, Putinova slouhy Miloše Zemana a bezradného Andreje Babiše, na kterého čeká v příštích volbách přinejmenším nevýhra a potřebuje Zemanovu podporu za cenu jakkoli nestoudného ohnutí ústavy.

Cesta do chomoutu není nevyhnutelná – záleží na výsledcích voleb. Pokud se Babiš dočká jasné a rozhodující prohry, pak by Zemanovi nezbývaly jiné kroky než na hraně ústavního puče v Lukašenkově stylu a pak by se daly čekat nepokoje, opět běloruského stylu. Čechoslováci – a byli to tenkrát spíš Češi než Slováci, kteří volili jinak – po válce nastrčili do chomoutu hlavu. Teď jsou na nejlepší cestě to udělat znovu.

Zeman zatápí pod kotlem. Polínek přikládá hodně, ať přímo nebo nepřímo. Sem je třeba zahrnout pokusy o převrat ve vedení České televize. Přihořívá a bohužel se tu schyluje k rozdělení společnosti na „my a oni“, kdy bude volit každý, kdo není k veřejným věcem lhostejný.

K tomu ještě dodatek:

Jana Blatného vyhodili a v komentářích se objevily poznámky, že je mu dobře tak, nemusel do Babišovy vlády lézt. Něco na tom je. Má to ale háček. V říjnu 2020 nastupoval profesor Blatný do vlády, aby ministerstvo převzal po zprofanovaném Zemanově favoritovi Prymulovi. Profesor Petr Arenberg byl do dnešního dne ctihodný lékař a úspěšný ředitel Fakultní nemocnice na Vinohradech. Má to zapotřebí?