Zima byla zatím podle očekávání nečekaně teplá: každé počasí nás nějak zaskočí. Nicméně vánce na blátě se staly tradicí a tvrdí se dokonce, že Ladova zima se sáňkami a sněhuláky byla pouhou meteorologickou anomálií. To se má změnit – od druhého lednového týdne a ten je za dveřmi. Ze Sibiře má na nás dolehnout krutý mráz a ten srazí teplotu pod mínus deset a nastane éra rudých nosů.

Ono to ale nijak anomální není. Vzpomínám na ne méně než dva Silvestry, kdy teplota spadla o dramatický schod. Ten první, to jsem byl v Karlíně na – tuším- Baladě z hadrů v provedení Suchého a Molavcové. O přestávce začal padat sníh a když představení skončilo, měl jsem auto obalené ledem a nemohl jsem se do něho dostat a půjčoval jsem si sirky, abych ohřál klíček a zámek otevřel. Podruhé, to jsem ráno pracoval na zahradě v košili s ohrnutými rukávy a o půlnoci bylo mínus dvacet a bylo šílené náledí a movití majitelé čtyřkolek se dávali k disposici jako vozidla pro záchrannou službu.-

Takže do Nového roku vstoupíme možná dramaticky. Toto píši z teplých krajů, jsem na miniprázdninách v době, kdy se v politice lautr, ale lautr nic neděje. Kéž by nám to vydrželo. Jenže ono ani to teplo nevydrželo, respektive nevydrží. Nasadíme si tedy čepici, abychom nenastydli. A kdyby se měly začít dít nějaké moc velké blbosti, budeme křičet a dupat a pískat. Konec konců, i u nás se chystají na rok 2017 volby. A taky dvě výročí: narození Marie Terezie, naší jediné české panovnice, a ruské revoluce. Z té pak přišel mráz a sevřel nás do ledu, který vydržel jednačtyřicet let.