Tedy, mohl by, kdyby žil v zemi, ve které panují jasná pravidla a státní orgány fungovaly tak, jak je třeba. Nezapomeňme totiž, že na údajné machinace nepřišel pověřený úřední orgán – tedy finanční úřad. To někdo poslal anonymní udání na policii a rozjel se stroj, ve kterém hlavní hnací silou byl opět mediální svět. První exploze vybuchla na internetu a pokračovalo to v novinách, kde se dospělo k „odhalení“, že těch trestných činů bylo celkem pět.

Martin Bursík, který v době „výbuchu“ byl na mezinárodní konferenci o životním prostředí na ostrově Bali, reagoval věcně a klidně, což je v našich podmínkách neobvyklé. Vydal stručné stanovisko, ve kterém nikoho neobviňoval a naopak dal se plně k disposici všem orgánům, které se udáním budou zabývat. A orgány dospěly k tomu, k čemu dospěly, totiž k odmítnutí celé kauzy.

Celé by se to mohlo odmávnout jako bouře ve sklenici vody, pokud to nebude mít pokračování. Není přece pochyb o tom, že v pozadí není žádný osamělý anonym, někde v ústraní smolící hanopisy na své spoluobčany. Zelení jsou slabým článkem koaličního řetězu od začátku. Právě přes ně je koalice zranitelná z vnějšku, a bez Bursíka by se zelení stali tím, čím byli před příchodem Bursíka do čela, totiž rozhádanou chasou aktivistů, rozdělených podle míry horlivosti vzývání zelené ideologii. Bursík zatím měl vždy dost síly a obratnosti, aby odstředivé tendence utlumil. Ovšem kdyby měl na každé ruce tři policajty a na každé noze dva cifršpióny z finančáku, těžko by se mohl věnovat své straně a už vůbec by musel zapomenout na roli zachránce planety. Není tedy třeba mít jasnozřivost proroka Nostradama k odhadu, že Bursík ještě není z kaše venku, protože síly, které ho do ní vtáhly, zůstaly v pozadí nadále aktivní, ať je to kdokoli s jakýmkoli motivem. Je pouze v klidném mezičase.

Což je mrzuté nejen z hlediska Martina Bursíka: tyhle nechutné šarvátky totiž otravují atmosféru v zemi v míře větší než malé.