V mediální pračce promleli Tomia Okamuru kvůli nějaké záležitosti stran transakce za 15 milionů. Po volbách je z marginálního extremisty důležitý extremista, a tudíž může počítat s tím, že mu budou zkoumat i tvar límečku košile, na fotce jeden ven, jeden uvnitř. Vážnost nesrovnalosti nechť posoudí orgány k tomu pověřené, věc je třeba zveřejnit, nikoli hodnotit.

Podstata je však zcela jinde, než v zamlčení nebo nezamlčení nějaké transakce. Tomio Okamura je představitel dnes už významné politické formace, která útočí na podstatu zastupitelské demokracie a na směřování demokratické České republiky. Nepokrytě se lísá k vítězi voleb Andreji Babišovi. Ten se v dosavadních vyjednáváních dostává do úzkých. Občanští demokraté odmítli účast ve vládě i podporu eventuální vládě menšinové. Babiš ve středu odmítl TOP 09 a STAN s tím, že jich je málo a jsou nepřátelští. Piráti surfují na vrcholu vlny popularity, nebudou stavět prezidentského kandidáta, s Babišem se nepotkali, ten na vyjednávání poslal svého sluhu, přičemž Piráti neprojevili zájem o účast ve vládě ani o podporu. Zbývají tedy komunisté, jim by připadl historický úkol podpořit miliardáře, který zdražil máslo: opravdu pěkný úkol pro strážce Gottwaldova odkazu. Těžko předjímat, že do toho půjdou. Sociální demokracie dostala výprask, ale pořád má ještě nosní dírky nad hladinou. Spojení s Babišem by je zcela jistě ponořilo. Když to takto sečteme, nikdo další než Okamura nepřichází pro Babiše v úvahu. To je politováníhodné a hlavně nebezpečné.

Není podstatné, jak se to stalo a kdo to zavinil, podstatné je, že taková je realita. Je to jako v revolverovém příběhu, kdy na Ferdu Kudlu zbude jen Tonka Šibenice, protože i méně otrlé šlapky nechtějí mít s Ferdou nic společného. Absolutní vítěz voleb s víc než přesvědčivou většinou se tedy dostává do zoufalé situace. Ovšem ještě horší situace hrozí státu, kde by se Tomio Okamura nestal jen jazýčkem na vahách, jak to bývalo v minulosti za časů pravo-levé remízy. Okamura si teď může diktovat. Moc pro Babiše je za dveřmi. Klíč má v kapse Okamura.

Tak se situace jeví. Podstatné ale je, aby si lidi uvědomili, jaké nebezpečí hrozí ze spojení pragmatika Babiše a extremisty Okamury. Babiš teď může jenom doufat ve vnitřní přesuny uvnitř politických stran. Václav Klaus mladší dává najevo ochotu ke kolaboraci v rámci ODS, která by měla být nejlogičtějším spojencem ANO. Ozývají se podobné hlášky i v sociální demokracii a pak by se lidovci snadno přidali. Ožila by trojčlenná koalice, která vládla stabilně a ve výsledku úspěšně. Mohli bychom se nad tím rozčilovat, smát se, krčit rameny, ale každopádně by to bylo lepší řešení než spojení dvou vyvrženců Babiše a Okamury, tedy tah rapallského typu – v italském Rapallu se v roce 1922 spojili dva evropští vyvrženci, Německo a Sovětský svaz, a tím byl nastartován vzestup jednoho ze tří nejhorších vrahů historie Adolfa Hitlera. Ti další jsou Josef Džugašvili a Mao Ce-tung, ale to sem opravdu nepatří.