Tedy, reformu pravopisu. Hlavně zaujal veřejným prohlášením, že slovo „abychom“ je zastaralé a je třeba ho nahradit slovem „abysme“. Má to stejnou logiku, jako „kdybysme“ nahradili slovo „pane“ slovem „vole“. Ano, říká se abychom a říká se vole. Abychom se říká i píše a spousta lidí píše „abyjste“ v domnění, že se posadili na královský trůn spisovnosti.

Jazyk se vyvíjí a hlavně je třeba do něho vstřebat nová slova. Pro elektronickou poštu se ujal „mail“ a nic se nestane, když se z něho stane počeštělý „mejl“. Svého času byla soutěž pro nové české slovo pro motocykl „scooter“ a vyhrál to nakonec skútr. Ostatně, samo slovo motocykl nebo automobil taky nejsou ryze české. Slovo velocipéd odumřelo, nahradilo ho prostě kolo. To vše jsou peripetie jazyka, je to jeho obohacení.

Měli bychom ale rozlišovat obohacení a zpotvoření. Naučit se spisovně psát, to vyžaduje jisté úsilí a krapet fištronu, zrovna tak, jako jíst vidličkou a nožem. Přesto hodně lidí obědvá lžící, navíc té lžíci říká „žíce“. To bychom měli skončit tak, že se v Hiltonu bude „žícovat“?

Každá gramatika je těžká k naučení, ale kdo se ji naučí, dává najevo, že je schopen se něco naučit. Je smutné, že se lajdácké a nespisovné promluvy zavedly kupodivu i mezi divadelníky, zřejmě ve snaze dát najevo jakousi fachmanskou jadrnost. Spisovnost, to je poslední aristokratičnost, která nám zbyla. Nezkažme si ji.