aneb Letenský Montmartre

V rámci cyklu, v němž v respiriu Divadla Na Zábradlí hovoří různí lidé o pražských čtvrtích, k nimž mají nějaký vztah, jsem byl osloven, abych v sobotu 26. listopadu od 19 hodin vyprávěl o Bubenči. Tam jsem se narodil, bydlel a dosud bydlím, do školy jsem chodil sice v Holešovicích (devítiletka, gymnázium), ale vlastně hned za hranicemi Bubenče. Možná bych měl hovořit o Letné, což je název pomístní – tj. území nemá přesně vymezené hranice – a zasahuje jak část Bubenče, tak část Holešovic zhruba v pásu mezi Strossmayerovým náměstím a Špejcharem, táhnoucím se podél hlavní osy – Belcrediho třídy (později krále Jiřího, pak opět Belcrediho, pak Obránců míru a dnes Milady Horákové, ovšem původní jméno se tak vžilo, že se stále říká Belkredka).

Oblast Letné je také dosti výstižně nazývána pražským Montmartrem. Na konci XIX. století totiž postavili na kraji Královské obory velkou budovu pro Akademii výtvarných umění, později ještě přibyla vedle menší stavba pro Školu architektury Jana Kotěry, resp. Josefa Gočára. Umělci též proudili do budovy tzv, Moderní galerie v býv. pavilonu na okraji Výstaviště, kde dnes sídlí restaurátorská škola AVU.

Téměř každý majitel letenských činžáků chtěl mít ve svém domě nějakého významného výtvarníka. Malířské ateliery se budovaly v podkroví, sochařské ve dvorech, neboť sochaři potřebovali ke své práci hlínu a ta je těžká. Navíc se tam plastiky odlévaly do sádry nebo se na dvoře sekaly sochy z kamene a to byly náročné procesy. Oba mí rodiče byli sochaři, a tak vím, o čem mluvím. Výtvarnická komunita byla svéráznou součástí charakteru Letné. Výtvarníci, ale i četní architekti, kteří tu měli svá studia, chodívali na obědy do místních hospod nebo aspoň na kafe do kaváren. To vše je už minulostí. Dnes je většina atelierů zrušena, proměněna na byty nebo kanceláře. Pár výtvarníků ještě potkávám, ale už jsou to "poslední Mohykáni".

Napadlo mne, že Praha by z této tradice mohla taky něco vytěžit. Asi založím sdružení Letenský Montmartre nebo tak nějak. Rád bych, aby byly domy, kde působili významní umělci, jako byl Štursa, Slavíček, Chochol, Feuerstein, Havlíček, Tesař, Tittelbach, Hladík, Wielgus, Jirásková, John, Šimotová a mnozí další nějak decentně označeny a existoval jakýsi miniprůvodce – knížečka se základními informacemi o těchto místech i o autorech pozoruhodných domů (jen namátkou: Balšánek, Kozák, Roškot, Havlíček, Rosenberg, Gočár, Reiner…). Takyby to chtělo vrátit do letenských ulic charakteristické mozaikové dlažby, které za bolševika zalili asfaltem) a typické litinové lampy… A mohl by vzniknout nějaký archív starých fotek a informací.

Na povídání o Bubenči / Letné tedy srdečně zvu, podobně, jako na další přednášku plečnikovského cyklu v břevnovském Kaštanu v úterý 6. prosince od 18:30 (Plečnikovi žáci) a na přednášku o architektuře Prahy 7 v rámci křtu stejnojmenné knihy Foibosu v Národním technickém muzeu dne 14. 12. Od 17 hodin.