Válka a konec provincialismu v globální vesnici

Století jsou pro historiky různě dlouhá období. Profesor Robert Kvaček kdysi připomenul, že minulé století bylo krátké: Začalo v roce 1914 a trvalo do roku 1989. Předchozí století bylo naopak podle něj strašně dlouhé, začalo roku 1789 a trvalo až do roku 1914. A nyní se zdá, že ruské přepadení Ukrajiny budeme moci jednou považovat za skutečný začátek 21. století.

Jako Francouzská revoluce znamenala přechod od absolutismu k občanství, konec první i druhé světové války rozdělil nově Evropu, rok 1989 znamenal návrat střední Evropy ze sovětského impéria do euroatlantické civilizace, tak rok 2022, jak na to upozorňují historici, naruší rovnováhu mezi Západem a Čínou: vytvoří novou geopolitickou situaci a donutí Rusy, aby se stali závislými na Číně.

Pro Rusy nebude cesty zpět. A Čína podle Timothy Snydera ví, že vůči Rusům není třeba nic podnikat, protože současná ruská moc jim sama dá to, o co Číňané stojí. Rusové nechápou, že nejde o partnerství a že je fatálně ohrožena ruská státnost.

Za další efekt nové geopolitické situace lze považovat zmobilizování Evropské unie, která pochopila, že už nejde jen o byznys, ale i o zachování hodnot naší civilizace a o morálku. Položili jsme si otázku: Jak se chovat, abychom nebyli jen objektem změn, ale subjektem, jak dokázala i cesta Petra Fialy a dalších politiků do Kyjeva. A tím se státy v Evropské unii přestaly chovat v globální vesnici jako na pustém ostrově: sobecké národní zájmy byly upozaděny.

Lze jen doufat, že nám to vydrží. A za to vděčíme Ukrajině, protože kdyby bývali Ukrajinci nebojovali, svět by byl mnohem temnější a strašidelnější. Ukázali nám, že vyšší kultura znamená větší odvahu a že riziko je nedílnou součástí závazně žitého života.

Ukrajinci předvedli světu, že existují, že jsou hrdým národem, a to nás donutilo si uvědomit, že na Ukrajině se bojuje i o naše hodnoty, což vyprovokovalo v celé naší civilizaci nebývalou solidaritu, na niž můžeme být hrdí. A protože tato solidarita je drahá, staly se Spojené státy nejdůležitějším ekonomickým partnerem EU, tedy nejen v NATO. A Německo, které je dnes právem považováno za nejdůležitější demokratickou zemi v Evropě, bylo nuceno změnit svůj odmítavý postoj k armádě.

A samozřejmě postupné odstřižení se od závislosti na plynu a naftě z Ruska a od některých zemí s levnou pracovní silou, promění zásadně i evropskou ekonomiku: Povede k rychlejším technologickým změnám. Green deal se urychlí.

Náš svět bude jiný: Budeme nuceni mnohem bystřeji vystoupit ze starých myšlenkových modelů, které způsobily zpohodlnění našeho myšlení. Donutí nás k tomu i nová migrace, pokud se na to předem nepřipravíme: Po masovém přílivu migrantů z Ukrajiny se budeme muset s největší pravděpodobností připravit na exodus z Afriky, pokud tam nedodáme potraviny, protože nezaseje-li Ukrajina obilí, bude tam hlad.