Dodejme iluze nerealistické, pošetilé a především nebezpečné. Představme si, že by podobná teroristická entita, jakou je Pásmo Gazy, existovala i na Západním břehu Jordánu.

To není malování čertů na zeď. Kdyby se splnily sny těch, kdo usilují o zmíněné dvoustátní řešení, došlo by k ukončení izraelské přítomnosti na Západním břehu, kde by byl ustaven (a také v Pásmu Gazy) Stát Palestina. Státní útvar se vším všudy, tedy i s regulérními ozbrojenými silami. Pak by byla jen otázka času, kdy v demokratických volbách zvítězí v obou částech Státu Palestina síly, jejichž prioritním cílem je likvidace Izraele, načež to, čeho jsme svědky nyní by se odehrávalo ze dvou stran – agrese proti Izraeli vedená nejen z Pásma Gazy, ale i ze Západního břehu. Zde připomeňme, že Izrael měří v nejužším místě v sousedství Západního břehu pouhých 15 kilometrů.

Že vítězství Hamasu není nic nemožného, dokazuje palestinský průzkum veřejného mínění z června letošního roku (ve vztahu k volbám nejaktuálnější, který je k dispozici). Šetření ukázalo tvrdou realitu: zvítězil by teroristický Hamas s 34 % hlasů, na Západním břehu vládnoucí konkurenční Fatah by obdržel 31 % hlasů, zbývajících pět formací, mezi nimiž jsou i teroristické organizace Lidová fronta pro osvobození Palestiny a Demokratická fronta pro osvobození Palestiny, by volilo 11 % dotázaných a zbytek jsou nerozhodnutí voliči.

Nejnovější válka na Středním východě má proto dva aspekty – izraelský (vnitropolitický) a mezinárodněpolitický.

ASPEKT VNITROPOLITICKÝ
Zděšení a údiv nad tím, jak je možné, že na počátku agrese pronikly desítky teroristických zabijáků na izraelské území, kde si počínali jako smyslů zbavení barbaři, jsme pocítili jistě mnozí. Kritika zvnějšku ale není na místě: je to celé primárně věc Izraelců. Oni musí vše vyhodnotit a především sami sobě odpovědět na otázku, proč se to stalo a vyvodit z toho odpovídající závěry. Ano, z dostupných zpráv je zřejmé, že došlo k řadě nepochopitelných chyb, leč naše rady a hodnotící soudy Izraelci nepotřebují. Na nás je, abychom jim vyjádřili podporu a solidaritu (což se děje).

ASPEKT MEZINÁRODNĚPOLITICKÝ
O to víc by se měla dostat do popředí otázku dvoustátního řešení. Komu to nebylo dosud jasné, ten snad 7. října 2023 pochopil, že tento politický projekt není cestou k míru, ale znamená jistotu další války. Nelze jedním dechem proklamovat právo Izraele na existenci a současně podporovat dvoustátní řešení: to druhé vylučuje to první. Pokud tedy chce kdokoli, a platí to i o vládě ČR, kdo se sveřepě drží dvoustátního řešení, aby mezi Izraelci a palestinskými Araby zavládl mír, musí zcela změnit smýšlení. Prvním krokem je uznat, že dvoustátní řešení ve skutečnosti žádným řešením není, ale je to omyl, politická fata morgána, cesta do pekel, cesta k válce. Letošní sedmý říjen je toho jasným důkazem; současně jde o velmi silné varování.

Až tato válka skončí, ukáže se tedy nejen to, jak se z prvotního průběhu agrese, pro Izrael nepříznivého, poučila jeho armáda, policie a zpravodajské služby, ale také jestli se poučil svobodný svět – že nutit Izrael, aby souhlasil s ohrožením nejen ze západní, ale i východní strany se rovná výzvě k sebevraždě. Říkáme-li o někom, že je naším přítelem, sotva ho budeme vyzývat k tomu, aby si počínal sebevražedně. A o tom to v principu je.