„Kauza uran“ v kulisách hořícího Baltimoru

Politika se blíží sportu i tím, že ztrácí sezonní charakter. Že Američané budou volit prezidenta až za rok a půl? To nebrání Hillary Clintonové, aby jako první ohlásila oficiální kandidaturu. A hned je tu první útok, který jí může podrazit nohy.

Mediální obvinění Clintonové, že poškodila jadernou nezávislost USA, má politický potenciál. Jakkoliv USA nejsou velmocí v těžbě uranu (kdo viděl uranový důl ze 40. let u Grand Canyonu a srovná ho s tím, co zná z Jáchymovska a Příbrami, musí nad Amerikou lámat hůl), samotný fakt, že ruský Rosatom se s vědomím Clintonové pokoušel získat kontrolu nad těžební společnosti Uranium One, je těžký kalibr.

Napíše-li to v knize politický analytik Peter Schweizer, lze to odbýt jeho zaujatostí. Ale chytí-li se toho New York Times, mediální spojenec demokratů i Clintonových, jde do tuhého. Pak už argumenty obhajoby slábnou. Třeba ten, kterým mluvčí kampaně Clintonové obviňuje republikány ze „zapojení dříve známých faktů do absurdních konspiračních teorií“. Že konspirační teorie nejsou některým republikánům cizí, o tom není pochyb. Ale absurdní to není. Bilance Obamova „resetu“ vztahů s Ruskem vypadá tristně: Moskva je mnohem agresivnější a víc protiamerická než dříve. A právě v době té změny byla Clintonová ministryní zahraničí. Takže i když se její obvinění v „kauze uran“ ukáže jako nafouklé, její politika k Rusku byla až příliš reálná a neblahá: za „reset“ přinesla posílení Moskvy a nástup Putinovy revanše za rok 1989.

Do voleb zbývá rok a půl. Nelze odhadnout, který ze současných pocitů, trendů či průšvihů ovlivní finále kampaně více. Zahraniční politika to nebude. Ale poškození zájmů USA, jakým by bylo oslabení jaderné bezpečnosti, už se počítá. Ale možná ještě více se bude počítat odpor Američanů k dynastickému vládnutí (když už si užili otce a syna Bushovy, nemusí si užívat manžele Clintonovy).

A pro elektorát demokratů se možná to vůbec nejzásadnější odehrává v hořícím Baltimoru. Kdo čekal, že půlstoletí po konci institucionální nerovnosti černochů bude podobné emoce vyvolávat jejich nerovnost v majetku a v očích policie? Kdo čekal, že ta emoce vyhřezne za demokratického – a prvního černého – prezidenta Obamy? „Kauza uran“ má svůj potenciál, ale kulisy se staví jinde.

LN, 30.4.2015