aneb Multikulturní socialismus nefunguje

Před šesti lety působil na předvolebních shromážděních jako euforická mašina a dívky i ženy, převážně minoritních etnik, afektovaně plakaly zmítané záchvaty štěstí a naděje v novodobého spasitele Ameriky a celého světa. A nejen ony. Svým podmanivým hlasem a dokonalým přednesem tisíce a jednoho slibu o tom, jak bude líp, rozvášnil politický proletariát všech kontinentů, který slibuje svým volebním stádům to samé neurčité všeobecné dobro, světový mír, pracovní místa, budoucí prosperitu a nekonečnou lásku v soužití lidí všech barev pleti.

Barack Hussein Obama se stal symbolem této politické třídy „dobrodějů“, neboť on první dokázal s nesmyslným utopistickým programem multikulturního socialismu zvítězit v historické baště svobody a volného trhu (tedy pravého opaku), a dodal tak munici levičácké kavárně k tlachání o jejich svaté pravdě, před kterou se sklání i „kapitalistické“ USA.

Už tehdy však někteří, včetně mne, upozorňovali, že Obama je sice dokonalý marketingový produkt a jistě byl vybrán pro svoji roli precizními profesionály, ale celkový jeho přínos Spojeným státům i celosvětové politické scéně bude spíše záporný. Je to jako se všemi reklamními produkty, které prodávají šmejdi na předváděcích akcích. Předražené šunty s nulovou užitnou hodnotou. Obama se stal jedním z nich.

Pro pochopení jeho presidentské kariéry je třeba se nejdříve podívat na typ jeho elektorátu. Etnické menšiny, přistěhovalci bez práce, pobírači sociálních dávek, svobodné matky. Když k tomu přidáme masu erárních „Democratic Party“ byrokratů a Obamových loutkovodičů všelijak profitujících z „možností“ skrytých v kvantitativním uvolňování, dostaneme volební výsledek, který se zdá již nikdy nezvratitelný.

Uběhlo však pouhých šest let a USA zřejmě procitají z podivného snu. Ani rotačky FEDu roztočené na kritickou teplotu, ani multikulturní hrátky na práva islámských teroristů, ani nemastné neslané lavírování v řešení zásadních problémů, ani snaha o zdravotní péči zadarmo. Nic z toho nepřineslo voličům Baracka Husseina slíbené pečené holuby do úst, rasové láskyplné sblížení či snad dokonce raketový růst americké ekonomiky, prosperitu a všeobecný blahobyt.

Přišlo tedy vystřízlivění a nové rozdání karet. Zklamaný Obamův elektorát nezmizel, ale uraženě jej poslal k vodě tak, že k volbám nepřišel. „Socialistický voličský potenciál“ tím znovu připomněl svoji podstatu – čekal na panské milodary shůry, ale ty nepřišly dostatečně rychle ani v dostatečné hodnotě, tedy „The Redistributor“ je out, počkáme, co nám slíbí další rudý mesiáš.

Demokratická strana došla i se svým presidentem v USA k potupné volební porážce. Rozumní Američané nakonec zřejmě nenechají neosocialistické bandě populistů, aby zničila tak hrdou a nezávislou zemi s pevnými kořeny tradiční euroatlantické civilizace. Jejich velkým nepřítelem je však již nastoupená cesta vývoje společnosti a čas. Cesta, která „vyrábí“ voliče novému Obamovi, a čas, který je násobí.

Letošní volební porážka „obamismu“ ve Spojených státech je tedy malou kapkou naděje, ale rozhodně nikoliv velkým, rozhodujícím vítězstvím. Toho bude dosaženo až po návratu k principům a základním společensko-hospodářským kamenům, na kterých USA vznikly.

Snad to však bude alespoň ponaučení pro nás v Evropě, v České republice, ale hlavně pro onen místní „voličský potenciál“ polykající i s navijákem stejné demagogické návnady. Máme tady takových Obamů víc než dost. Juncker, Babiš, Sobotka… Takových, co chtějí řešit prosperitu tiskem papírků, „bohatou“ společnost sociálním uplácením, růst hospodářství budováním cyklostezek na dluh, multikulturní ráj pozitivní diskriminací, fungující stát byrokracií či podporu podnikání dotacemi vyvoleným. Snad jednou i „obyčejný“ volič pochopí, že takto líp nikdy nebude ani s tisíci spasiteli, a to ani když jim tu svou multikulturní socialistickou zdechlinu zabalí do nejpozlacenějšího reklamního hávu.

Psáno pro pravyprostor.cz