Donald Trump měl podle mne obrovské štěstí a s ním vlastně celé USA. Je docela obdivuhodné, že to jeho přilévání benzínu do ohně dopadlo ještě tak mírně, policistům v Kapitolu neruply nervy, nedošlo ke skutečnému masakru a nikdo navíc ještě k tomu všemu nerozbil bustu Václava Havla. Tím se dostávám k podstatě celé skutečnosti. Ti lidé tam neměli co dělat, to za prvé, Trump blokoval žádosti o použití Národní gardy na obranu Kapitolu a později navečer společně se zákazem vycházení byla do Washingtonu poslána až na příkaz viceprezidenta, to za druhé. Za třetí, no a to je hlavní, je opravdu smutné, že si v USA nedokáží zorganizovat volby způsobem, jenž by nevzbuzoval tolik pochybností a dopadá to pak jako v nějaké banánové republice.

Číňan s Rusem musí smíchy padat pod stůl…

Nebyl jsem velkým příznivcem toho našeho Doníka a od začátku jeho vlády jsem doufal, že svým vskutku novátorským přístupem k diplomacii nevyvolá světový válečný konflikt. Kupodivu jako jeden z mála posledních amerických prezidentů nejen že nerozpoutal žádnou válku, ale zasadil se i o snížení napětí na Blízkém východě (Abraham Accords, důležité téma, ke ke kterému se ještě vrátím někdy příště) a o zpevnění nové geopolitické osy mezi Izraelem, USA a několika arabskými státy, čímž oslabil mocenskou osu turecko-íránskou a svým způsobem i Saúdskou Arábii. Při té příležitosti je zajímavé sledovat jistý názorový obrat tureckého prezidenta, jeho současný příklon k Evropské unii a snahu o urovnání konfliktních vztahů. Turecko se začíná nabízet jako možná náhrada za údajné prázdno vzniklé po odchodu Velké Británie, což sice rozhodně stojí za zmínku, avšak vzhledem k jeho současné podobě to asi není tak úplně žádoucí.

Donaldu Trumpovi se dokonce dařilo i na poli domácí ekonomiky, což bohužel zpustošila krize způsobená pandemií koronaviru. Musím nakonec uznat, že jeho mandát neproběhl zase tak špatně a je vlastně škoda, že si to zkazil osudnou politickou chybou v jeho závěru. Dobrá stránka celého toho jeho maléru je v tom, že se v krystalické čistotě ukázala obrovská moc soustředěná v rukou několika majitelů internetových nadnárodních korporací, kteří amerického prezidenta prostě ze dne na den odstavili od jeho dosavadních komunikačních zdrojů, což je něco doposud nevídaného a hodno náležité pozornosti.

Ale obraťme stránku, blíží se inaugurace nového prezidenta a nastoupí nová exekutiva. Co se týče centristy Joe Bidena, nemám žádné velké obavy z jeho vize zahraniční politiky. Již mnohokrát ukázal, že je mužem smíru a konsensuální politiky, s trochou štěstí by se mohla obnovit jednání o volném obchodu mezi USA a EU, která zamrzla i kvůli Trumpovu státnímu protekcionismu. O jeho víceprezidentce tak dobré mínění nemám, a doufám tedy, že mu bude sloužit zdraví během celého čtyřletého mandátu.

Docela mne také při té příležitosti zaujalo zjištění, že američtí demokraté mají slušně vyvinutý smysl pro absurdní humor, klobouk dolů. Inaugurace prezidenta bude v Bílém domě obklíčeném armádou provedena pod heslem spojená Amerika a vzhledem k tomu, že se ve Washingtonu utábořilo více vojáků, než mají USA v Afghánistánu a Iráku, očekává se v ten den asi i útok ruské Vagnerovy armády na Kapitol, nebo událost podobného významu, jak to tak vypadá. No, hlavně, že bude ta Amerika spojená a zazpívá jí při tom popová dračice Lady Gaga, k čemuž USA v den inaugurace a i do další budoucnosti přeji hodně štěstí.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem