Bez ohledu na to, ke komu v ukrajinské krizi chováme sympatie a ke komu antipatie, zdá se být očividné, že Západ tahá za kratší konec provazu.

Viděno "reálpoliticky": Za delší konec lana tahá Putin.

Hodně teď bude záležet na něm. Zejména ve vztahu ke Krymu. Když se rozhodne, že ruská vojska vtrhnou na Krym, aby tam "stabilizovala situaci", jak si přejí představitelé tamní ruské většiny, kdo mu v tom zabrání?

Půjde Západ do války po boku Ukrajiny, aby spolu s ní hájil její současné hranice? Nedopadlo by to tak, jak v případě Československa v srpnu 1968?

Opět jsme svědky toho, že stejně jako existuje "reálpolitika" (nedělající si hlavu s tím, co můžeme nazvat morální dimenzí krize), existují stále i sféry vlivu.

Malý příklad. Usoudí-li Spojené státy, že jejich občané jsou v některé zemi, zejména v té, která spadá do jejich sféry vlivu (Rusové tomu říkají "blízké zahraničí", v případě USA to jsou mj. státy Střední Ameriky a Karibiku) v ohrožení a rozhodnou-li se v té zemi vojensky intervenovat, Putin (Kreml) s tím nic nenadělá.

Vzpomeňme na intervenci US Army v Panamě v prosinci 1989. Tenkrát jsme měli plnou hlavu domácí sametové revoluce, díky čemuž se tato akce na západní polokouli dostala poněkud do stínu zájmu veřejného mínění v zemích za právě zhroucenou železnou oponou, nicméně mezi důvody, které vedly k americké akci, byla na prvním místě uváděna ochrana životů amerických občanů.

Je tu sice "drobný" rozdíl, protože v případě Američanů v Panamě šlo o občany Států, zatímco v případě Rusů na Krymu jde (většinově) o občany Ukrajiny, ale takovýmito podružnostmi se Putin, bude-li chtít na Krymu vojensky zasáhnout, zabývat nemusí.

Netrvrdím, že si takto bude počínat, ale jsem si jist, že kdyby chtěl, tak může, aniž by mu v tom kdokoli zabránil. Stejně jako prezidentu Bushovi st. sotva kdo mohl zabránit v invazi do Panamy v devětaosmdesátém (s níž jsem tehdy souhlasil a souhlasim dodnes – aby nedošlo k omylu).

Tady ale nejde o to, jak jsem již uvedl v úvodu, na čí straně stojíme, ale o to, abychom kromě jiného nezapomněli vzít do úvahy "reálpolitiku", její důsledky a reálné možnosti se těmto důsledkům postavit. Těmi reálnými možnostmi myslím vojenskou reakci na případnou ruskou akci, nikoli slova na papíře v podobě rezoluce RB OSN, kterou by Rusové tak jako tak vetovali.

Pokud tedy jde o Krym, je míček na Putinově straně dvorce – a bude záležet jen na něm, co se v oblasti bude či nebude dít. Jistěže i prezident v Kremlu má několik "brzd" včetně svého druhu "politické autocenzury", ale konečné rozhodnutí ve věci Krymu a žádosti tamních Rusů o ochranu má ve svých rukou především on. Tak jsou karty rozdány.

Západ může více méně nečinně přihlížet. Jako přihlížel SSSR americké invazi do Panamy v roce 1989.

Řečeno s Cimrmanem: Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit a protestovat proti tomu – ale to je tak všechno. (A sotva komu vadí víc než mně, jak cynicky to celé zní.)

V "reálpolitice" se nikdy příliš neřešilo, co je a není správné. Přesněji: možná řešilo, ale pak zase záleželo na úhlu pohledu. Jinak viděl invazi do Panamy Washington, jinak Moskva.

A jsme v začarovaném kruhu. Bude tomu na Krymu jinak?