Z New Yorku přišla zpráva, že Rusové vetovali návrh rezoluce RB OSN odsuzující chemický útok v syrském Chán Šajchúnu. Co z toho lze v obecné rovině dovodit?

Existuje názor, že jedině ta vojenská akce jedné země proti druhé je oprávněná, která má požehnání OSN. Protože ale v Radě bezpečnosti mají stálí členové právo veta, nastává problém. V okamžiku, kdy se samotný stálý člen RB dopustí akce, která volá po mezinárodním zásahu, lze předpokládat, že návrh na odvetnou vojenskou operaci bude taková země vetovat. Což vlastně znamená, že takový stálý člen RB OSN si může dělat co chce a nikdy nebude čelit oprávněné a žádoucí vojenské reakci.

Pro snazší pochopení: kdyby byl - čistě teoreticky - Irák v roce 1990 stálým členem RB OSN, nikdy by nemohla být schválena rezoluce, na jejímž základě se zformovaly koaliční síly, jejichž cílem bylo osvobození Kuvajtu. Irák by vznik rezoluce proti sobě samému vetoval, což znamená – podle logiky těch, kdo v těchto záležitostech preferují výlučnou prioritu OSN – že vstup cizích vojsk do Kuvajtu by bylo možné považovat za agresi, neboť akce nebyla schválena Radou bezpečnosti.

Je to samozřejmě extrémní hypotetický příklad (pokud jde o Irák) – ale zkusme uvažovat dál. Když Rusko anektovalo Krym, čili dopustilo se porušení „pravidel hry“ (Budapešťského memoranda 1994 i obecných zásad mezinárodního práva), jednou z možných odpovědí byla vojenská akce, jejímž cílem by bylo osvobození Krymu a jeho navrácení Ukrajině. K tomu by ale nikdy nemohlo dojít, neboť RF by každou takovou rezoluci vetovala a stoupenci výše uvedené výlučné priority OSN by jistě neopomněli demagogicky zdůraznit, že pokus o osvobození Krymu a jeho navrácení Ukrajině je vlastně agresí, neboť akce nemá požehnání Rady bezpečnosti.

Totéž se týká i Sýrie. Žádný stát či koalice států by nemohla vyslat své jednotky do Sýrie na ochranu civilního obyvatelstva masakrovaného syrsko-ruskými útoky, pokud by k tomu v Radě bezpečnosti nedala souhlas Moskva, což lze mít za jisté.

Kdyby USA předložily v RB OSN návrh rezoluce, podle které bude prostřednictvím tomahawků bombardovat letiště syrské armády tam a tam, neb z něj vzlétla vládní letadla útočící chemickou municí proti civilistům, Rusko by jistě takovou rezoluci vetovalo (když vetovalo tu nynější – z 12/4). Když k americké akci došlo bez schválení Radou bezpečnosti, slyšeli jsme cosi o agresi.

Čili: Rusko si může v Sýrii (vojensky) dělat co chce, ale nikdo jiný nesmí, pokud s tím nebudou Rusové v RB souhlasit.

Připadají vám tato pravidla fungování současného světa normální? Mně nikoli.

V principu není přece možné, aby agresor rozhodoval o tom, co se smí a nesmí. Když RB OSN vznikala, nepředpokládalo se, že její stálí členové, kteří měli za úkol chránit světový mír, budou sami pachateli zla. Dostáváme se k přincipu „myčka myje nádobí, ale kdo myje myčku?“.

Obecný závěr: existují vojenské operace, které, ač nemají schválení RB OSN, neb to z logiky dané situace není možné, jsou oprávněné a nelze je definovat jako agresi. Takový byl i zásah USA proti Sýrii dne 7. dubna 2017.

****

Kdo jak hlasoval

Pro / 3+7
USA
Spojené království
Francie
Egypt
Itálie
Japonsko
Senegal
Švédsko
Ukrajina
Uruguay

Proti / 1+1
Ruská federace
Bolívie

Zdržel se / 1+2
ČLR
Kazachstán
Etiopie