Západ svůj vliv na Sýrii i osud Kurdů už ztratil

Sýrie je stát vzniklý z milosti Západu. Když ten před sto lety porcoval území mocností poražených v první světové válce, po Rakousku-Uhersku přišla na řadu i osmanská říše. Francie získala území Sýrie a Libanonu, Británie území Iráku, Jordánska a Svaté země (tehdejší mandátní Palestiny). Až se budou příští historici ptát, kdy Západ o vliv v Sýrii přišel, narazí na říjen 2019.

Vliv na válku v Sýrii Západ ztratil za amerického prezidenta Obamy, který se užuž chystal vypálit rakety odvetou za použití chemických zbraní, leč v té chvíli iniciativu vyjednavače převzal ruský lídr Putin (dodejme, že k úlevě Západu). Vliv na to, že alespoň jakžtakž ochrání své spojence proti džihádistům, ztratil za amerického prezidenta Trumpa, který dal volnou ruku turecké ofenzivě proti Kurdům v Sýrii.

Válka v Sýrii trvá skoro devět let, vyžádala si půl milionu lidských životů a pozorovatelé se už ztrácejí v hodnocení vin. Kdo je hlavním zločincem? Tím prvním v pořadí hrozeb, které je třeba eliminovat, aby se krveprolévání alespoň přibrzdilo, když už ne zastavilo? Dlouho jím byl syrský diktátor Asad. Pak vyšlo najevo, že to jsou spíše džihádisté (Islámský stát, ale i část syrských protiasadovských rebelů hlásících se k al-Káidě). A teď to mediálně vypadá, že hlavním padouchem je Erdoganovo Turecko.

Otřesné zprávy a snímky z rodu těch, jež určují postoje světové veřejnosti, kolují po webu. Při turecké invazi byla vytažena z auta, znásilněna a ukamenována kurdská politička Hevrin Chalafová. Zločin, píše server Novinky, provedli „arabští povstalci bojující na straně Turků“. Jak to vlastně chápat? To jako protiasadovští povstalci? Ale ti přece bojují za správnou věc. Proasadovští? Ale ti by přece neválčili na straně Turků. Je těžké jen tak od boku dělit rebely a bojovníky na good boys a bad boys.

V zrcadle těchto zpráv a fotografií působí apely Angely Merkelové, Emmanuela Macrona či Donalda Trumpa na Turecko bezmocně. Ve srovnání s nimi vyznívají racionálněji jednání syrských Kurdů se zástupci Asadovy vlády na ruské základně Hmímím. Tedy i možnost, že Kurdy by s ruským posvěcením vzala v ochranu syrská armáda postupující na sever k nárazníkovému pásu, který teď obsadilo Turecko. I když člověku hrozí nařčení, že je proputinovský či proasadovský troll, nevidí reálnější cestu k jakés takés obnově státnosti, stability a funkčnosti Sýrie. Ovšem už bez vlivu Západu, který své šance v oblasti bohužel promarnil.

LN, 15.10.2019