Tak nám Washington a Moskva pohřbily smlouvu, která stanoví, že v Evropě nesmí být rakety s atomovými hlavicemi, INF pro znalce. Nebyla to dokonalá pojistka proti nukleárnímu Armageddonu, ale rozhodně jsme se s ní cítili bezpečněji. Když všechny sovětské SS-20 a americké Pershingy II s jadernými hlavicemi byly staženy, hned se nám všem ulevilo. Víc jak třicet let jsme žili ve svých pelíškách v míru a pohodě. Kdo si uvědomuje, jakou ztrátu jsme utrpěli, lituje.

Zármutek dal najevo i generální sekretář NATO Jens Stoltenberg, což je co říct. „Je to černý den pro Evropu,“ prohlásil v komentáři k úmrtí smlouvy. Stejným dechem varoval, že nyní budeme muset dávat ještě větší pozor na říši zla, Rusko. William Perry, americký ministr obrany v Clintonově vládě, také uronil slzu, aby vzápětí dodal, že se tím otvírá cesta do nových závodů ve zbrojení s Ruskem. Po něm to jako mantru opakují vojenští analytici, politikové a novináři.

Při vší povinné úctě si dovolím s nimi nesouhlasit ze zcela prostého důvodu, že Rusové mají dobré důvody, aby bojkotovali nový zbrojní maraton, protože není v jejich zájmu, a dokonce by jej ani nemuseli potřebovat.

Neměli by jej chtít, neboť se už jednou dali nachytat presidentem Ronaldem Reaganem, a jak na to doplatili, je historie. Můžete si myslet o nich, co chcete, jedno jim však upřít nikdo dost dobře nemůže - umí se poučit z chyb. Viz třeba Afghánistán, a to, prosím, bylo za komunistů.

Nepotřebují soutěžit ve zbrojení, protože Ruská federace není Sovětský svaz. Nemá vazaly, nemusí bránit impérium. Rusové by měli být vyléčeni z touhy po světovládě draze zaplacenou zkušeností, že je to nad jejich možnosti a síly. Mají svých problémů dost, brát na sebe ty cizí opravdu nepotřebují.

Soudobou ruskou vojenskou doktrínu vyjádřil president Vladimír Putin touto větou: „Už nikdy se nesmí a nebude bojovat na naší půdě.“ Je-li obrana vlasti prvotní, potažmo to znamená, že americké stíhače a bombardéry se můžou promenovat, kde jim libo, jen ne v ruském vzdušném prostoru; americké válečné lodi můžou brázdit vlny na všech mořích a oceánech, jen ne v ruských výsostných vodách. Poslání armády se tak stává mnohem jednodušší a jeho splnění vyžaduje méně peněz nežli ctižádostivé úkoly, které jí ukládali Stalin, Chruščov a Brežněv.

Rusko prohlašuje a dokazuje, že má ke své obraně všechny potřebné prostředky. Některé z nich byly vyzkoušeny a osvědčily se v Sýrii. Obranné systémy proti preventivním úderu dalekonosných raket s atomovými hlavicemi S 400 a S 500 předčí americké Patrioty. V rozvoji hypersonických letadel, jaderných torpéd nebo nízkoletících střel poháněných atomem jsou Rusové první na světě. Nač by jim byly nové zbrojní závody? Jim zcela postačí jen udržovat technologický předstih, což je v jejich schopnostech a finančních možnostech.

Vojenský rozpočet Spojených států činí po celou řadu let v průměru víc jak 700 miliard dolarů ročně, ruský 61 miliard. I když americká ekonomika je větší a výkonnější, jak dlouho ještě může trvat, než se americké impérium uzbrojí jako to sovětské? Mohl by to by to být parádní konec v plné slávě, jak se sluší a patří. Neboť bez ruské účasti v ohlašovaných zbrojních závodech Spojené státy v nich zcela jistě zvítězí.

Jestliže historie nabízí poučení, snad nejprokazatelnější z nich spočívá v poznatku, že impéria hynou vyčerpáním, když vzaly na sebe břímě nad jejich síly a vlekly se s ním příliš dlouho. Připomeňme si ještě, že pád Římské říše urychlil rozklad mravních a morálních hodnot a imigrace cizích kmenů.

++++

Teoreticky vzato, tak nějak by mohl vypadat scénář možného vývoje budoucnosti. Zádrhel je v tom, že budoucnost je ženského rodu, od něhož je radno očekávat nepředvídatelné. Nejlépe to vyjadřuje výrok, který je připisován Voltairovi: Když spatříš mrtvolu plující proti proudu, nespěchej, abys zjistil, kdo to může být, je to určitě žena, protože kdo jiný dělá takové naschvály.

Psáno pro televizi Prima