Tak jako výkřiky „Alláhu akbar“ souvisí s islámem, v USA vlajka Jihu souvisí s rasismem

Jdete-li údolím Kocáby, Berounky či Sázavy, spatříte chaty zdobené vlajkou Konfederace. Symbol amerického Jihu tu zdomácněl už s rozvojem trampingu. Neztělesňoval ideologii, ale spíše tradici širého území, regionálního svérázu, hudby i odporu k nařízením vrchnosti. Trvá to stále, ba bují. V autokempu na střední Berounce vás vítá vlajka Konfederace formátu velkého prostěradla. Je to znak rasismu, který zaslouží zatracení?

Je to dobrý důvod k zamyšlení. Ten důvod poskytl před týdnem bílý rasista v Jižní Karolíně, když v tradičním černošském kostele postřílel devět Afroameričanů. Stalo se to, co se v USA občas stává, ať už mezi bílými, mezi černými nebo mezi bílými a černými navzájem. Ale případ v Charlestonu něčím vybočil, což dokládají pohřby obětí i řeč prezidenta Obamy.

Vraha nemotivovala náhlá emoce, zbrklá reakce na ohrožení či špatné vyhodnocení situace. Motivoval ho pocit bílé nadřazenosti, respektive pocit jejího ohrožení. Jinými slovy ryzí a kalkulovaný rasismus. A jelikož vyšlo najevo, že dotyčný se nechával fotit s vlajkou Konfederace, zásadní debata o symbolech amerického Jihu běží a ještě nějaký čas běžet bude.

Mimochodem, není náhoda, že právě teď ukrajinská média upozorňují na dosud opomíjený fakt. Na to, že vlajka separatistického Novoruska se až podezřele podobá vlajce americké Konfederace (jen jí na kříži scházejí hvězdičky). Tím má dostat cejch nepřijatelnosti.

Když ještě děda byl otrok

Se symboly amerického Jihu je to podobné jako s jinými symboly, které se vyhrocují při napětí ve společnosti. Po otřesných zločinech, jakým teď bylo povraždění černošské kongregace v kostele, se debaty vždy vyostřují a šíří. Silný kalibr získává zejména otázka, co vůbec ony symboly ztělesňují, čím hrozí a do jaké míry mají být potlačeny.

Zásadní úvaha zní asi takto: Ztělesňují ty symboly i něco široce přijatelného, obecně společenského, historického, nějaký zvláštní svéráz hodný uchování, nebo jen svoji temnou stránku, jakou bylo na americkém Jihu otroctví? Odpověď nebývá všespasitelná a univerzální, vždy záleží na konkrétním kontextu.

Vlajka Konfederace v trampské osadě na Kocábě, v autokempu u Berounky či jinde v Česku může ilustrovat způsob myšlení, který se sice nelíbí každému, ale neoživuje zdejší temnou zkušenost. Neuráží žádné oběti ani jejich potomky. Může – i když jistě nemusí – být symbolem skupinového patriotismu, tradicionalismu, chlapství, jistého stylu hudby, kuchyně i samostatnosti v rozhodování. Nic proti tomu. Je to takový Jih, jaký přibližuje Tom Hanks ve filmu Forrest Gump.

Ale táž vlajka na jihu USA má kontext daleko konkrétnější, v tom je problém. Můžeme samozřejmě připomínat hodnoty Jihu, jako je upřímná náboženská víra. Můžeme dokládat, že v Charlestonu – na rozdíl od Fergusonu či Baltimoru – lidé na hromadnou vraždu nereagovali násilně a rabováním, leč spíše modlitbou. Ale to nic nemění na základním faktu: pro americké černochy, Afroameričany, je ta vlajka symbolem éry otroctví.

Podobá se to vztahu ke svastice. Zatímco v Indii svastika zůstává tradičním symbolem štěstí, v Evropě – na základě konkrétní zkušenosti – ztělesňuje rasistický a genocidní režim, jehož oběti ještě žijí. Proto nemá smysl svastiku reglementovat globálně, ale jen „tam, kde se to stalo“. A takový přístup má smysl i vůči symbolům amerického Jihu.

Pro ilustraci. Nejstarším žijícím člověkem je právě teď Afroameričanka Susannah Mushattová. Narodila se 6. července 1899 v Alabamě a jeden z jejích prarodičů ještě přišel na svět jako otrok. To není historie ze zaprášeného archivu. A vlajku Jihu od ní nelze neprodyšně oddělit.

Když islám nesouvisí s islámem

Pro osvěžení připomeňme evropskou debatu o vztahu islamismu (islámu) a terorismu. Po pařížském útoku džihádistů na redakci Charlie Hebdo a židovský obchod patřilo k dobrému tónu říkat, že toto násilí nemá nic společného s islámem, neboť ten je náboženstvím míru. Ale ten argument zněl jako odtržený od reality. Řadě lidí silně vadil a ptali se: To jako terorista, jenž při vraždě křičí „Alláhu akbar“, nemá nic společného s islámem?

Cosi podobného platí i pro symboly amerického Jihu. Pokud někdo cíleně postřílí Afroameričany v tradičním černošském kostele a ví se o něm, že se rád fotil s vlajkou Jihu, nelze říkat, že to nemá nic společného s rasismem, neboť ta vlajka symbolizuje tradiční hodnoty a náboženskou vřelost. Ne. Teď vidíme, že má dost společného s bílým supremacismem.

Otázka je, kam až by dospělo rasové napětí v USA, kdyby se cílené útoky bílých na černé ve jménu symbolů Jihu odehrávaly tak často jako v Evropě útoky za pokřiku „Alláhu akbar“. A člověka chtě nechtě napadne i jedna provokativní otázka – zda ti Evropané, kteří odmítají souvislost džihádistů s islámem, teď odmítnou souvislost vraždy v Charlestonu s jižanským tradicionalismem. Ale vlajky Konfederace na Kocábě za nic z toho nemohou.

LN, 27.6.2015