SVĚT: Různé lesky diamantů - 4
Práce náročná a též drahá, tak tomu bylo zhruba až do roku 1970, kdy došlo k pozvolné a pak urychlené změně. Zbývá necelých 800 expertů, specializujících se na to nejznamenitější kamení, vytrácejí se postavy ortodoxních Židů v černých kaftanech. Přibývají firmy s indickými jmény a přesunem práce zejména do Indie, kde náklady na pracovní sílu v porovnání s Belgií nepřesahují jednu pětinu.
K ještě důkladnějšímu posunu došlo v aktivitách vedoucích k nalezení a vykutání tohoto nejvzácnějšího materiálu. Legendární naleziště v Jihoafrické republice a Namibii pozbyly svůj primát, z afrického kontinentu pouze Botswana by vystoupila na stupínek vítězů na druhé místo, se stříbrnou medailí. Z podrobné zprávy (Financial Times, 23.8.2006) se dozvídám, že v současné době největším zdrojem diamantů je Rusko, Sibiř, naleziště na vzdáleném, nehostinném severu, o němž pramálo víme a pramálo bažíme.
Jako třetí v této světové tabulce se umístnila Kanada, náš zdejší soused, k němuž lze dojet po silnici a pak stále dál k severu, pokud trpělivost a silnice dovolí. Podívejme se na mapu - na oblast od západu k východu: napřed Yukon, poté Northwest Territories s hlavním městem Yellowknife (20.000 obyvatel) a pak dál domorodý novoútvar jménem Nunavut. Tři nesamostatná, federální vládou z Ottawy spravovaná území o rozsahu celičké západní Evropy s všeho všudy 100.000 obyvatel. Polovinu tvoří domorodci - někdejší Eskymáci, pokrokově přejmenovaní na Inuity. Tento Nunavut o velikosti Francie má jen 30 kilometrů jakési pořádné silnice.
Jižní část země, v pruhu sto kilometrů podél americké hranice, kde žije absolutní většina Kanaďanů, začíná věnovat dálnému, nesnadno dosažitelnému severu oprávněnou rostoucí pozornost. Již nyní v oněch Northwest Territories tamější dolování diamantů tvoří víc než polovinu hodnoty veškeré hospodářské produkce. Jsou to končiny "almost beyond imagination" slovy ředitele společnosti Tahera Diamond Corporation, sídlem v Torontu, na letu se stovkou pozvaných bankéřů, investorů, k zahájení produkce v Nunavutu v místě jménem Jericho. K slavnostnímu přestřihnutí pásky k otevření třetího diamantového dolu v zemi přijel sám kanadský premiér Stephen Harper, kritizován, že tomuto aktu dal přednost před účastí na mezinárodní konferenci o HIV/AIDS v Torontu, kde kanadská vláda byla oficiálním hostitelem.
Dva předchozí doly započaly s produkcí v roce 1998 a čtvrtý, ve vlastnictví jihoafrického kolosu De Beers, plánuje zahájit v pozdější části roku 2007. Výdělky tam jsou znamenité, někteří čeští zájemci by se měli informovat. (K nápadu mě vede zkušenost s několika našinci, kteří odlétli až na Aljašku pracovat pár úporných měsíců na rybářských lodích a přivézt si pak domů mnohé tisíce peněz.) Noblesní firma Tiffany, spoluinvestor zahájení produkce v Jerichu, otevřela v Yellowknife svou provozovnu na zpracování a zušlechťování diamantů. (A tam si přivezla zaměstnávat experty z dálného tropického ostrova Mauritius.)
V cestě jsou překážky způsobené přírodou i lidmi. K zádrhelu došlo s plány zužitkovat obrovská naleziště zemního plynu v povodí mohutné řeky Mackenzie, což by vedlo ke vzniku mnoha tisíc pracovních příležitostí. Budování plynovodu se pozdrželo o řadu let kvůli komplikovanému vyjednávání mezi federální vládou, zájmovými skupinami domorodců a olejářskými společnostmi.
Značný dopad též způsobuje globální oteplování, a to pozitivně i negativně.
Lákavá je vize vzniku nezamrzajícího přístavu, možnost plavby větší část roku po nezamrzlých tocích. Výborné to vyhlídky pro rybářský průmysl, rozmach turismu, snadnější přístup do terénu v pátrání také po nalezištích kovu, zejména mědi a železné rudy.
Oteplování ale působí notné potíže při přepravě materiálu. Nunavut, jak již poznamenáno, má pouze 30 kilometrů silnic. Nutno tedy spoléhat na "cesty lední" (ice roads), tisíce takto sjízdných kilometrů po zamrzlých jezerech, k bezpečnému použití ale pouze k zimních měsících, jejichž použitelnost se právě kvůli globálnímu oteplování povážlivě zkracuje. To již například zabránilo De Beers v dodávce materiálu ke zhotovení bytovek pro pracovníky na diamantovém projektu Swap Lake.
Kanada se obává, že do jejich méně zamrzlých vod se budou hrnout cizí ponorky - americké, ruské, evropské - bez povolení Ottawy, co již údajně činí a kanadská pobřežní flotila miniaturního rozsahu tomu nemůže zabránit. Přetrvávají spory mezinárodně právní povahy. Kanada uplatňuje nárok na 200 námořních mil (370 km) výlučné hospodářské zony (EEZ - Exclusive Economic Zone), což ale mezinárodní společenství neuznává s důrazem na princip otevřených moří, majetku nás všech. Dánsko se s Kanadou sváří o vlastnictví pustého neobydleného ostrova poblíž gronského břehu, původního dánského teritoria. Kanada na své výspě Yellowknife posílila vojenskou posádku a jakousi leteckou minibázi.
Rostoucí ceny kovů a nerostů přispívají k investičnímu úsilí mezinárodních důlních společnosti. Je to k prospěchu nejen Kanady a Ruska, ale řady zemí onoho třetího, údajně se rozvíjejícího světa. Velmi již pokročily Botswana a Chile, dozvídám se optimistické informace o zdárných krocích v Peru, Ghaně a dokonce i Tanzánii. Vzniká naděje, že dosažené úspěchy v tomto druhu podnikání - zužitkování toho, co příroda zanechala pod povrchem - by mohly rozkřesat i jiné užitečné aktivity na povchu.
Předchozí díly:
Různé lesky diamantů - 1
Různé lesky diamantů - 2
Různé lesky diamantů - 3
Neoficiální stránky Oty Ulče
