Při hledání řešení stávající migrace z oblastí postižených válkami a vládou Islámského státu se dokolečka hovoří o kvótách. Některé evropské státy už začaly s antiimigrační propagandou v táborech kolem Sýrie.

Stále jasnější skutečné řešení problému je přitom naprosto očividné. Už o něm dokonce jednají USA s Ruskem, tj. jedná se o společném vojenském zásahu proti IS. Jablkem sváru je ovšem Asadův režim, který použil proti svým občanům bojové chemické látky a byl posléze donucen souhlasit s jejich likvidací pod mezinárodním dohledem. Prezident USA Barack Obama pak přestal usilovat o vojenskou akci proti Asadovu režimu. Nicméně nakonec se USA stejně vojensky angažují nálety na pozice IS, Asadův režim přežívá díky masivní ruské podpoře a teď je zřejmě na spadnutí i přímá vojenská akce Ruska a USA proti IS.

To je jediné skutečné řešení současné vlny lidí hledajících azyl v Evropě, vlastně hlavně a jenom v Německu. Po porážce IS však musí následovat spolupráce velmocí na stabilizaci politické a ekonomické situace v Sýrii, Iráku i Afghánistánu. Tam, kam dnes vedou nitky IS, musí být obnoven pokud možno co nejrychleji normální režim. Neobejde se to bez rozsáhlé ekonomické podpory tohoto regionu. Ostatně je podle mého názoru stokrát lepší používat finance na obnovu té oblasti než je vydávat na sociální dávky dnešním žadatelům o azyl.

Pokud IS přežije další zimu, bude to pokračující fiasko velmocenské politiky USA i Ruska, které v důsledku obnoveného soupeření o vůdčí roli ve světě přihlížejí, více méně nečinně či neúčinně, situaci, která představuje významné bezpečnostní riziko pro Západ, ale i pro Rusko s jeho početnou muslimskou menšinou. Podstatně větší díl viny i odpovědnosti je však na straně USA, které nesplnily své závazky vůči vládám Iráku a Afghánistánu, jež v těchto zemích vznikly po americké intervenci. Americká politika neintervence či „omezené“ intervence v případě náletů na IS je pravým původcem rozvratu rozsáhlých oblastí Blízkého a Středního východu. Obama se navíc „vysiluje“ záchranou planety před „globálním oteplováním“. Nejen, že se mu to nepodaří, protože na propagační politiku tohoto typu již dnes ostatní světové velmoci a současně největší producenti emisí ze spalování fosilních paliv nereagují. Jsme naopak svědky masivního poklesu amerického vlivu na chod světových událostí. Obnova vztahů USA s Kubou či Vietnamem je docela hezký dárek komunistickým režimům, které se v těchto zemích stále drží u moci. Dohoda s Íránem o jeho jaderném programu je z podobného soudku. Izrael tak, abychom zůstali v tomto regionu, jedná s Ruskem o tom, jak si „nepřekážet“ v Sýrii. Jakoby se bašta quasi konzervatismu pomalu přesouvala z někdejšího Západu na Rusko, zatímco USA pod Obamou se posunuly výrazně doleva.

Dnešní imigrační krize tak má řešení návratu ke skutečnému boji s terorismem v místě jeho původu. Bez této politiky se terorismus dotkne stále většího území, akce v Evropě budou stále častější a pod jejich vlivem bude Evropa více blokována vnitřními spory a přestane fungovat jako jednotný prostor. Je čas na změnu a obnovení spolupráce velmocí tam, kde je to nejvíce potřeba, tj. v boji proti světovému terorismu.