SVĚT: O ofenzivě proti kuřbě a počínání předáků
Shromádění delegáti se zabývali tvorbou tzv. global tobacco treaty (s oficiálním názvem „Framework Convention on Tobacco Control“), to vše v rámci WHO. Jedním z hlavních záměrů je zabránit inzerci, reklamě tak zkázonosného zboží. Tabákové koncerny se neúspěšně snažily přispět ke globálním snahám vypořádat se s dopadem nikotinu. Delegáti takovou asistenci odmítli jako přece neslučitelný rozpor zájmů („fundamental and irreconcilable conflict“, tak cituje The Economist, 29.11.2008), porovnatelný s povýšením lišek do role strážců slepic. Kozla učinit zahradníkem, bychom my česky spíš řekli. Snahy výrobců tabáků, jakkoliv společnosti prospěšné, sponzorství sportovních událostí například, nutno odmítnout. Ani kampaň v Zambii, se snahou koncernu BAT (British American Tobacco), druhého největšího na světě, zakazovat prodej cigaret mládeži do osmnáct roků, se nedočkala očekávaného ocenění. Stejně dopadá snaha vyrobit produkt zdraví prý neohrožující.
Nelze-li zlozvyk vymýtit úředním zákazem, trestejme tedy peněženku kuřáků.
Což se již ve značné míře stává a rovněž dává příležitost rozmachu pašování nezdaněného kontrabandu. Ceny cigaret v západní Evropě jsou několikanásobně vyšší než v jiných částech kontinentu, a tedy nepřekvapuje čilý pohyb ilegálního zboží. Značně vyniká takový export z Kaliningradu, ruské výspy, dřívějšího východopruského Koenigsbergu, rodiště filozofa Immanuela Kanta. Týž druh pašování se těší oprávněné popularitě ve všech končinách světa. I v Kanadě, kde zákony se vesměs dodržují, například v provincii Ontario téměř polovina všech cigaret je nelegálních.
Generalisimus Čas se stoprocentně postará nejen o stárnutí nás všech, ale i o někdy dost důkladné metamorfozy hodnot, vkusu, mody. Zhlédnutím filmu lze odhadovat jeho věk: v předchozích generacích seladoni bezostyšně otvírali tabatěrky, cigarety zapalovali, nabízeli platinovým kráskám, které též lačně vdechovaly, aniž by rozhořčeně protestovaly, domáhajíce se dodržování zákona. V opusech současnějšího data se cigarety dotknou jen hodně negativní postavy – vyvrhelové, zlosyni a zlodcery. Místo nikotinu se nám dostává značných porcí násilí, sexu a verbálních sprosťáren.
Za studií na pražské právnické fakukltě už před víc než půl stoletím Vladimír Kadlec, profesor, velmi sympatický člověk (tehdy velká výjimka v takových kruzích), při přednášce si zapálil cigaretu a vykuřoval. Téhož počínání jsem se v začátcích kantoření v Americe za katedrou rovněž dopouštěl. Teď už řadu roků je zákonem přísně zakázáno si zapálit kdekoliv na celém prostorném campusu.
Se zdravotně užitečnou novinkou započala v roce 1995 Kalifornie. Tehdy došlo k zákazu v restauracích, továrnách, úřadech. Leckdo si liboval a kromě kuřáků lamentovali provozovatelé restaurací, předvídajíce ekonomickou katastrofu. K ní však nedošlo.
Ještě důkladněji si počínala Kanada, jejíž 26 procent anglicky a 36 procent francouzsky mluvících obyvatel holdovalo kuřbě (The New York Times, 25.1.2000).
Například v provincii Britská Kolumbie předpisy (Workers‘ Compensation Board zdrojem) vyžadovaly, že uklizečka v hotelu musí hodinu počkat, než vstoupí do pokoje, v němž host kouřil, a to i za předpokladu, že větrák byl v plném provozu. „To mi připomíná ty nejhorší totalitní režimy v Sovětském svazu a Číně,“ vyjádřil se odborník na pracovní vztahy (NYT, ibid.).
Ofenzíva vyvolala protiofenzívu. Hoteliér ve Victorii dal výpověď všem svým zaměstnancům, čímž se vyvlékl z požadovaného předpisu, a nahradil je svými příbuznými a známými, kteří vytvořili družstvo, jež restrikcím nepodléhalo. Ve Vancouveru, vlastník baru zareagoval vybavením plynovou maskou pro své barmany.
Mezi reprezentanty 160 států na listopadové konferenci v Jižní Africe nebyl ale nikdo z USA. Tomu zabránila silná opozice v Kongresu. Richard Burr, senátor ze Severní Karoliny, státu se značnou produkcí tabáku, připravovanou smlouvu odmítl s odůvodněním, že by to byla kapitulace americké svrchovanosti. Jiný názor ale měli jiní, smlouvu podporující zákonodárci. Mezi signatáři byl i Barack Obama, příští nájemník Bílého domu.
Politické veličiny zpravidla neinzerují své kuřácké sklony. Mezi výjimkami lze uvést jméno i v mnohých dalších ohledech vyjímečného Winstona Churchilla s jeho nevyhnutelným cigárem. (Též notného alkoholika – v kontrastu k jeho nepříteli Adolfu Hitlerovi, nekuřákovi, abstinentovi, vegetariánovi, tvoru/netvoru lnoucímu k takovým ctnostem.) Josip Visarionovič Stalin rovněž vydatně fajčil, bodře z dýmky bafal, a rozhodně nikdo by se nebyl opovážil kvůli tak pominutelnému (či jakémukoliv jinému) prohřešku kritizovat. Stalinův věrný žák Klement Gottwald se též prezentoval s dýmkou.
Václava Havla kouření málem stálo život a Gustáv Husák byl viděn s cigaretou i v potupném okamžiku, když prezidentský úřad opouštěl.
V USA jen jeden prezident byl pravidelně fotografován s cigaretou (Camel bez filtru) v kuřácké špičce (holder) – to ovšem byl Franklin Delano Roosevelt. Dwight Eisenhower, s nástupem do role hlavy státu, kouření zanechal. Jeho nástupce John F. Kennedy si občas v privátě zapálil doutník. Billu Clintonovi doutník sloužil i k jinému, dost pozoruhodnému účelu.
A Obama dosud rád cigarety. Jak si bude počínat v Bílém domě, jenž jepřece off limits jako přísná no-smoking zone? To aby tento nový prezident se vytrácel do zahrady a ve stínu si dal čouda, což by také i v takových prostorách neměl.
V televizním interview (NBC, Meet the Press, 7.12.2008), na otázku, zda kouření již nechal, Obama odpověděl kladně, a na její zopakování se zpřesnil, že vlastně ne tak docela (Financial Times, 8.12,2008).
Neoficiální stránky Oty Ulče
